Rozhovor o současných problémech architektury rodinných domů s Ing. Marianem Grochem

Stručný životopis
1976- absolvent Stavební fakulty ČVUT v Praze, obor Pozemní stavby
1976 -1978 – technik, asistent stavbyvedoucího, stavbyvedoucí
1978-1991 – navrhování rodinných domků a vývoj jejich konstrukcí ve Výzkumném a vývojovém ústavu dřevařském v Praze
1991 – založena vlastní firma EKORD
2003 – 1. místo v anketě Dům roku 2003 za rodinný dům EKORD 156a40



Jak se za tvoji kariéru změnil přístup lidí k architektuře?

Jako za těch třicet let? Hm…Za socialismu byl veškerý rozvoj vnímání udušený. Lidé neměli žádný přehled, většina výstavby byla naprosto amatérská. Prakticky existovaly jen tři instituce, které se zabývaly typizací rodinných domků – Študijný a typizačný ústav v Pezinku, Drupos Brno a Výzkumný a vývojový ústav dřevařský v Praze. To bylo ale zoufale málo. Na Slovensku se o zlepšení zasloužil hlavně Ing. arch. Spiška a v Čechách pan architekt Nečas. Po listopadu lidi v restituci dostali peníze, a také se objevila sorta spekulantů – ti všichni měli víc peněz než vkusu. Z toho vzešla exploze podnikatelského baroka. Naštěstí ale kvůli vzniku různých časopisů, novin se baroko stává rychle a pro hodně lidí směšným…I když ne dost rychle a ne pro dost lidí (směje se). Mizí z exteriérů, ale v interiérech se drží pořád.



Jak ovlivnil socialismus vkus lidí?

Strašně. Nikdo se neměl šanci k nějakému designu vůbec dostat, to co tu bylo, to byla padesátina toho, co měli v té době na západě…I odborníci se po tom museli pídit, běžný člověk se k něčemu takovému vůbec nedostal… Kvalita byl jen ostrůvek. Koldomy, paneláky to byl všechno znásilněný, zdeformovaný Corbusier, celé to bylo do absurdity dovedené. V panelácích byla větší hustota osídlení než v rodinných domcích a prostor mezi paneláky byl jeden hnus - beton, špína, narkomanie a v tom lidi vychovávali děti…Proti přírodě. To vedlo lidi ke stavění chat - každý chtěl mít chatu, všude kde byla hezká krajina se stavělo. Lidi tak úplně poničili celou českou republiku…vlastně kromě míst, kde byli vojáci. Jinak to teda neznamená, že paneláky jsou blbost, nesmyslnej byl ten poměr.



Vypořádáme se s tím, myslíš, v horizontu několika let, nebo spíš desítek let?

No to spíš desítek, ale stejné, nebo možná i horší je to, co se začalo dít po revoluci. Ta nekoordinovaná zástavba satelitů, neodpustitelné ničení krajiny a hlavně je neodpustitelné, že se s tím nic nedělá. Satelity jsou stejné prokletí jako komunistická zástavba. Hlavní problém není v architektuře, ale v urbanismu. Kdo ví, jestli není jednodušší revitalizovat socialistická sídliště, než ty satelity.



Zlepšila se nějak úroveň solitérních domků za poslední dobu? Myslím, třeba za pět let.

Zřetelně ano. Začíná být vidět střízlivost v architektuře. Těžištěm investorů je teď střední třída, různí podnikatelé, menší developeři, manageři… To bývají obvykle rozumnější lidé než porevoluční zbohatlíci. Taky osvěta je neporovnatelná. Spíš to směřuje až k druhému extrému – takzvaně čisté linie, ale za každou cenu, hry objemů, různé formy…převyšují funkčnost architektury, ta je vnímána víc zvenku než zevnitř a to je velký problém. Projektování domků, které se snaží být zvenku, ze všech stran, co nejhezčí – sami o sobě jsou dobré, třeba i vynikající, ale bez vazby na zahradu, na parcelu je to nesmysl. Vznikají špatné typologické formy. To jsou pak ta okna k sousedům, do ulice místo do soukromí, nebo do atria, k výhledům…Tohle je ten formalismus v architektuře.

Co fenomén řadového domu? Větší kultura tvarosloví a horší bydlení než u solitérů?

Každý si hned představí patrový řadový dům. Ten vzhled je jako koncepce možná lepší než u většiny solitérů s věžičkami, arkýřkama a lvíčkama, jenže si koukají vzájemně z patra do zahrady, nemají žádné soukromí. Je to velmi malý posun od paneláků. Taky se tomu říká paneláky naležato. Navíc, parcela je většinou nudle, předzahrádka je plivátko k ničemu. Na stavebních fakultách se neučí pořádně o urbanistický ekonomii nízkopodlažní výstavby, o typologických formách, a jestli, tak se tím ty absolventi neřídí – domky standardně 6 metrů od silnice na jižní straně parcely, všichni mají představu obdélníku s podkrovím, strašně řeší, jestli se dveře budou otvírat doprava nebo doleva, ale neřeší, jestli je potřeba běhat po schodech nebo ne.



Je tedy možné postavit za cenu klasické podkrovní řadovky atriový dům?

Všichni si myslí, že atriové domy jsou drahé a řadové domky jsou většinou určené pro chudší investory, ale zastavěná plocha není zdaleka takový problém, jako nepropojení se zahradou a nedostatek soukromí. Říkají, že je u dlouhých parcel míň sítí, míň komunikací – míň výdajů pro developera. Ale přitom je u kobercové zástavby atriovými domky dvaapůlkrát vyšší hustota zástavby. Pro urbanistickou ekonomii jsou mnohem výhodnější! Zahrady s atriem jsou účelnější, poskytují mnohem větší soukromí, tím pádem mohou být menší, taky je pak možná kratší síť komunikací a délka inženýrských sítí je srovnatelná i nižší než u patrových řadovek. A přízemní atriové domy jsou samozřejmě i pohodlnější. Splňují mnohem jednodušeji bezbariérové požadavky. Jenže to nikdo neví, nikde se to asi pořádně neučí…Kdyby páni profesoři a docenti znali alespoň publikaci „Terasové domy“ od p. arch. Nečase (původního autora normy „Obytné budovy“, učebnic typologie, studií o urbanistické ekonomii nízkopodlažní výstavby, atd.), kde by našli to hlavní ve zkratce.

Cenový rozdíl patrových domů od přízemního atriového domu není. U mých přízemních domů to vychází i levněji. Patrové řadové domy jsou v takovém extremním poměru k atriovým domům omyl.



Jaké jsou základní body, kterými by se měl podle tebe řídit soudobý architekt rodinných domů?

Rozhodující je, že by se měl rodinný dům odvíjet ze současného způsobu života, to se ale v mnoha případech nerespektuje. Jiná koncepce byla v době našich prarodičů - ty to můžeš posunout o generaci, že jo - kteří měli za domem stáje, pole, louky, měli plný zuby přírody a nedostatek komunikace s lidma. Proto si dávali okna na náves, do ulice. V dobách našich tatínků, teda za socialismu, se tahle přízemní stavení vylepšovala přístavbou podkroví – nešlo to jinak, maximální povolená parcela byla 800m, jinak se musela dělit. Louky, pole združstevnili, zbyla menší zahrada se záhumenkem. Ta plnila hospodářskou funkci, protože mrkev pro dětičky jinak lidi těžko sháněli. Jenom malá část zahrady byla obytná. V současnosti máme ale plný zuby civilizace, nedostatek přírody, soukromí, slunce, krajiny…Současný investor je obvykle duševně pracující člověk, málokdy zemědělec nebo tak. Dům se musí otočit z ulice do zahrady, ta se stává obytnou, minimálně hospodářskou, proto nemá smysl nudle, ale měla by obklopovat dům z osluněné strany, vhodné jsou kompaktnější tvary blížící se čtverci. No a určitě atrium. Má lepší urbanistické parametry z hlediska ekonomie, ale hlavně poskytuje nesrovnatelně vyšší kvalitu bydlení, je pohodlnější při nižších cenách. Jednoznačně se taky provalil trend nízkoenergetického bydlení… Není ještě většinový, ale jasný. S tím souvisí dost nekritické a amatérské, diletantské…rozjíždění dřevostaveb (které za to nemohou a při dobré konstrukci jsou vynikající) dost pochybnými konstrukcemi, které mohou dřevostavby zdiskreditovat, ačkoli dřevostavby v rámci změn v cenových relacích energií, materiálů a zejména mezd, se postupně stanou právem dominantními. Nekriticky se třeba používají dřevěný fasády až do kontaktu s terénem. Dřevo má své dobré místo, ale je nesmysl cpát ho tam, kde vypadá dobře rok. To si nějaký architekt potřebuje nafotit obrázky do katalogu, a pak po mě potopa…



Jak by měl vypadat ideální rodinný domek budoucnosti?

Nejsprávnější směr dalšího vývoje rodinných domků by měly být přízemní atriové domy se zelenýma střechama, nejlépe zapuštěné do svahu, ale i obsypané „kopečky“ na rovině. Je to nejmenší zátěž pro krajinu, možná i přínos, jsou energeticky výhodnější, odolnější proti extrémům počasí, které se jeví do budoucna jako problém. Krajinu zkvalitní, nezabetonují.

Eva Grochová