MARCH OF THE LIVING

Auschwitz - Birkenau
Yom Hashoah
1. května 2008 - 27. Nissan 5768


Měsíc živých se koná v den Yom Hashoah, což je pamětní den holocaustu, přibližně den Varšavského povstání (Warsaw Ghetto uprising) a osvobození Izraele. Na tomto 3 km pochodu z Auschwitz do Birkenau lidé rok co rok uctívají vzpomínku všech obětí holocaustu, tedy 6 -ti milionů zavražděných Židů. Účastníky pochodu jsou na tisíce mladých, dospělých i starých Židů z celého světa, stejně jako kdokoli, kdo má zájem, může se připojit a uctít společně památku za zemřelé. Letos je to již 20. ročník Měsíce živých, první ročník byl v roce 1988 a účastnilo se ho kolem 100 tisíce Židů. Rok 2008 je ovšem významný také z důvodu 60. výročí založení Izraele (r. 1948), což jistě souvisí i s její návštěvností, odhaduje se až 20 tisíc lidí.
Pochod, kterého se lidé společně účastní je nazýván Pochodem smrti, právě tak jak se odehrával mezi lety 1944-1945 na deportovaných Židech. Dlouhé kolony vězňů, desítky hlídkujících, velké vzdálenosti a nelidské podmínky, to byl Pochod smrti.
Čeho byl člověk účasten na této pietní akci, tedy vezměme tu část, kterou organizovaly izraelské státní složky? Hlavní ceremoniál započal odchodem z koncentračního tábora Auschvitz do likvidačního tábora Birkenau, vzdáleného zmíněné 3 km. Po prohlídce tábora s číslem 1, tedy tábora lehčího stupně, velmi udržovaného, je možné nahlédnout do některých z bývalých vyšetřoven, špitálu a budov předělaných na muzea obětí některých zemí. Rozloha tohoto objektu, alespoň dnes, není příliš velká. Návštěvník totiž vchází do jakéhosi skanzenu přizpůsobenému turismu, prochází se širokými ulicemi s anglickými trávníky a krásnými cihlovými domy, jež pouze díky nápisům a označením probouzejí pravou realitu. Člověk, který mezi tisíci lidmi vyjde za okraj hlavních ulic a bloků ustrne před dvojitými ploty a cedulemi s lebkou označující nebezpečí nebo zónu vlastní smrti. Pochod pak začíná organizovaně po jednotlivých státech, průchodem bránou "Arbeit macht frei" (tzn. "Práce dává volnost") do druhého, likvidačního tábora. Cesta k hlavní bráně tohoto daleko zrůdnějšího tábora je prvním bodem ceremonie. Zatímco se davy posouvají branou dovnitř areálu, jsou z hlavní věže čtena jména 1,5 milionu dětí usmrcených v táboře. Před vstupem ještě dlouze zazní šofár, tedy trubka z beraního rohu, jež mimo jiné symbolizuje volnost a svobodu Židů. Ceremonií provází slavný izraelský herec a performer Chaim Topol, na místě hlavního památníku a shromaždiště všech zúčastněných.
V úvodu zazní píseň od německé emigrantky Channe Senesh v podání japonských zpěváků, jako modlitba za pokoj a mír Izraeli i celému světu. Japonsko se tak kromě uctění vzpomínky na holocaust vrací k paměti svržení atomové bomby na Hirošimu, letos uplynulých 60 let.
Zažehnutí symbolických pochodní je věnováno:
- válečným hrdinům, tentokráte dr. Felixi Zendmanovi
- svobodě všem národům světa a vděk těm, kteří nasazovali za války své životy na pomoc Židům
- židovským vzdělávacím institucím na celém světě
- všem studentům zúčastněným tohoto ročníku, jako památka na 1,5 milionu nedožitých dětských osudů
- izraelskému spisovateli a žurnalistovi Eitanu Haberovi, který vedl ministrovu kancelář v dobách, kdy úřad spravoval ministr Eizcha Rabin, jenž zasvětil celý život snaze o získání míru
- Vojenským obraným silám Izraele

Řeč k lidu pronesl ředitel generálního štábu IDF (Obraných sil Izraele) Gabi Ashkenazi. Dále pak Rabbi Lau, který je hlavím rabínem státu Izraele a tohoto setkání se účastní od jeho zahájení v roce 1988.
Z motliteb uslyšíme tradiční židovskou motlitbu Eil Malei Rachamin vedenou za naše zemřelé předky Chazanem Chaimem Adlerem. Kaddish, doprovázenou také veterány z Holocaustu, Benjamin C. Fishoff, Max Eisen a Leib Zisman. Na zakončení ještě Hatikvah, izraelská hymna doufající v budoucnost Židovského lidu.

Smyslem celé akce je vlastně sejít se na pozemcích bývalého koncentračního tábora, uctít památku a společně říci "Nikdy víc" tomuto nesmyslnému masovému vraždění nevinných lidí.



Magdalena Borovková