sobota 17. května 2008

Historie černobílé fotografie

Od počátku věků lidé toužili něco zobrazovat, zachycovat prchavé okamžiky života. Touha zachytit obraz je odvěká. Nejstarší zachycení života se odehrávalo v jeskyních kresbou uhlem – například v jeskyni Chauvet ve Francii. Malby pocházejí z doby před 32 000 lety. Od té doby uplynuly tisíce let, než lidé dokázali zachytit světlo a pomocí chemických látek vytvořit obraz na papíře.
Již Aristoteles si všiml jevu zvaného „kamera obscura“ = temná místnost, ve které je jeden malý otvor, jímž prochází paprsky světla a na protější straně tak vytváří obrácený obraz. Tento jev popsal až Hassan ibn Hassa kolem roku 1020. Tohoto procesu se využívalo však až v renesanci a to malíři a cestovateli, kteří si tak usnadňovali skicování. Jevem se zabýval i Leonardo da Vinci v spisu Codex atlantikus.

První fotografii udělal francouzský inženýr Joseph Nicephore Niepce v roce 1826 (mimo jiné byl také Niepce vynálezcem kola). Proces vytvoření obrazu spočíval v tom, že papír ponořil do roztoku chloridu sodného a pak ho propláchnul v roztoku dusičnanu stříbrného, aby se vysrážel chlorid stříbrný. Tak na papíru vznikl negativní obraz. V té době nebyl však znám proces ustálení, tak papír zčernal. Poté využíval zinkové desky, které potíral asfaltem. Až za další tři roky se mu podařilo zachytit první obraz, ustálit ho a vyleptat. Než zaznamenal venkovní scénu, trval mu tento proces osm hodin! Proto se prvními fotografickými objekty mohly stát pouze budovy. Až o deset let později – v roce 1826 spatřila světlo světa první fotografie, kterou nazval „Pohled z okna“

Fotoaparát Niepce se skládal ze dvou dřevěných skříněk. V jedné z nich byly čočky a v druhé
skleněná deska (matnice). Zaostření fotoaparátu zajišťoval měch, který obě skříňky spojoval.
Niepce zemřel v roce 1833 a nestačil svůj proces zdokonalit.
Pojem fotografie je však daleko starší než samotný fotoaparát. Vymyslel ho v roce 1839 německý astrolog Johann Mädler.
Přestože vynálezcem fotoaparátu je Joseph Nicéphore Niepce, je tento objev často přisuzován jeho krajanovi Louisovi Mandeovi Daguerreovi, který v roce1839 představil na veřejnost svůj daguerrotypický proces. A zároveň v Anglii William Henry Fox Talbot oznámil objev tolbotypie (kalotypie).
Každý prodaný fotoaparát v té době, který byl vyroben Alphonsem Girouxem, byl označen jménem Daguerra, proto mu byl vynález nejspíše přisuzován.


Nejstarší fotografie – „Pohled z okna“

Daguerrotypie - je prvním v praxi používaným fotografickým procesem. Léta užívání:1839 až přibližně 1859. Principem je využití halogenidů stříbra jako světlocitlivé látky; obraz byl tvořen částečkami amalgamu stříbra, který se vytváří kondenzací par rtuti probíhající selektivně v místech fotolyticky vyloučeného stříbra. Výsledný obraz je velmi ostrý, jemně prokreslený, jakoby nadýchnutý na povrchu nechráněné desky, navíc v něm jako v zrcadle můžeme vidět samy sebe.

Kalotypie (= krásný obrázek) – Tento proces měl dvě fáze: za prvé zhotovení papírového negativu a za druhé jeho překopírování v papírový pozitiv. Principem tohoto procesu bylo využívání papírových negativů, v jejichž hmotě byl vysrážený jodid stříbrný a fyzikálního vyvolávání exponovaného negativu roztokem stříbrné soli a redukovala. Kalotypické negativy jsou negativy na papíře, zprůhledněné tak, že někdy připomínají pauzovací papír. Výsledné kopie mývají nejčastěji teple hnědou barvu a působí měkce. Retuš se mohla dělat jak přímo na originálu tak na otisku. Zhotovená fotografie nebyla tak citlivá na poškrábání jako fotografie zhotovená metodou daguerrotypie. Z originálu se dalo získat bezpočet kopií na rozdíl od daguerrotypie. Metoda se užívala se od roku 1840 až přibližně do roku1855.

Kolodiový proces – Kolodiový proces vystřídal v roce 1851 kalotopyi. Vynálezce tohoto procesu je Frederick Scott Archer. Byla to první šance pro fotografování osob, protože u kolodiové fotografie trval osvit jen několik vteřin. Proces spočíval v tom, že čistá skleněná deska byla potažena kolodiem, který obsahoval jodid a bromid draselný. Poté byla deska ponořena do roztoku dusičnanu stříbrného. Expozice se prováděla ve speciálním držáku. Fotografie byla pak vyvolána v roztoku síranu železnatého a ustálena v kyanidu draselném. Proces byl ukončen vypráním a usušením.

Někteří předvídali zánik malířskému umění v důsledku vynálezu fotoaparátu, ale opak byl pravdou a tento vynález spíše rozmachu malířství pomohl. Do té doby byli malíři jediní, kdo mohl zachytit realitu, proto se většinou zaměřovali na konkrétní kresby. Prakticky neexistovala žádná abstrakce. Abstrakce se rozvinula až po vzniku fotoaparátu, který zajišťoval autentickou podobu a zachycení okamžiku.

Vývoj fotografie se ustálil teprve v roce 1871. Richard Leach Maddox vytvořil bromostříbrné desky se želatinovou emulzí a ty později ještě upravil Georgie Eastman. Desky se používaly ve fotografických ateliérech, až do 2. poloviny 20. století. Pokud byly používány mimo ateliér, musely se po každém snímku vyměnit. Toto byl jeden z posledních nedostatků fotografování. A roce 1887 již byl vynalezen film Hanibalem Goodwinem.
Vynález filmu uplatnil Eastman při výrobě svitkových filmů. Tím dochází k masové expanzi černobílých fotografií po celém světě. V roce 1888 firma Eastman Dry Plate Company v Orchestru ve státě New York vyrábí fotoaparát značky Kodak, který využíval právě svitkové filmy. Slogan firmy zněl: „Vy stiskněte spoušť, my uděláme ostatní.“


Fotoaparát Kodak DUO 620 (1936)

V roce 1908 byl přihlášen patent prvního barevného filmu. Barevná negativní film je složen ze tří přiléhajících citlivých vrstev stejně jako černobílý film. Horní vrstva je nejvíce citlivá k modrým, střední zeleným a spodní k červeným paprskům. Součástí vrstev jsou barvotvorné složky, které v průběhu vyvolávání mění barvu.
Základy moderního fotografování byly položeny právě v tomto období, v následujících letech se příliš nemění, pouze se rozšiřuje počet firem, které se výrobou fotoaparátu zabývají. A tak se mohou šířit fotoaparáty do celého světa. Například firma Leitz přišla na trh s fotoaparátem Leica. Leicu si oblíbili především dokumentaristé a novináři díky tomu, že měla malé rozměry.

Leica

V roce 1947 představuje Erwin Herbert Land takzvaný instantní film a zakládá Polaroid Lan Copany. Je to novinka, protože se zde využívá chemikálie, která se uvolňuje ihned po expozici a důsledkem toho je, že se snímek zhotoví ihned po vyfotografování.

V roce 1948 přišel s vynálezem holografie Dennis Gabor. Holografie zachycuje trojrozměrný záznam předmětu na dvourozměrný obrazový nosič.

Převratným vynálezem byl takzvaný „bezfilmový fotoaparát“ (dnešní digitální). Nna tomto vynálezu pracovala již v 70. letech 20. století firma Kodak. Ale až téměř o 20 let později byl představen první fotoaparát, který zaznamenával snímky do počítačových souborů – byl to Fuji DS-1P, který dosahoval interní paměti 16 MB. Pak v roce 1991 firma Kodak uvedla první zrcadlovku Kodak DCS-100. Pro zajímavost se její cena tehdy pohybovala okolo 13 000 USD.

Další zrcadlovka, která byla na trh uvedena v roce 1991 byla značky Nikon – jednalo se o Nikon D1. Ten byl určen pouze pro profesionální fotografy a dal se koupit za cenu 6000 USD.



Použitá literatura:
Irena Ševelová – Historie fotoaparátu
Richard Olsenius – Škola fotografování z cyklu National Geographic
Evžen Hruška – Praktická černobílá fotografie
Dr. Jaroslav Kulhánek – Černobílá fotografie
A dále vybrané kapitoly o fotografování, časopis: Věda a technika

Irena Mojhová

Žádné komentáře: