Růžencová slavnost

Albrecht Dürer (1471–1528) „Jeden z největších malířů všech dob. Pocházel z Norimberka, kde se učil řemeslu u svého otce zlatníka. Svou první podobiznu namaloval v pouhých 13ti letech. Poté se Albrecht dostal do učení k malíři a grafikovi Michaelu Wohlgemutovi (Wohlgemutův portrét). Dürer často cestoval. Roku 1494 maluje již akvarelem, a to hlavně krajinu (Drátovna). Postupně se učí plastičnosti malby, proporcím a prostorovému vyjádření pomocí linií, zajímá se o lidské tělo, maluje podle skutečnosti. Roku 1495 si otevírá vlastní dílnu v Norimberku.

Vytváří grafiku a zde se také poprvé umělecky podepisuje (první signaturu i s datací najdeme na mědirytu Čarodějnice). Nejdůležitější cestou se pro něj stala ta v letech 1505–1507 do Benátek, zde vytvořil právě Růžencovou slavnost.Do té doby ho okolí znalo jen jako grafika a kreslíře, po Růžencové slavnosti se však stal malířem. Po zhotovení tohoto díla neměl o zakázky nouze. Po návratu domů ho zajímali typy starců, které dováděl až ke karikatuře. Dalšími významnými díly jsou: Apokalypsa, Život panny Marie, Kristus mezi učenci, Malé a Velké pašije. V roce 1512 začíná Dürer tvořil pro císaře Maxmiliána I. (Portrét matky). Při pobytu v Holandsku dostal Dürer malárii, na jejíž následky roku 1528 zemřel(v některých pramenem stojí, že zemřel na následky onemocnění sleziny). Albrecht Dürer používal ve své tvorbě všechny dostupné materiály a prostředky – křídy, uhly, tužky, stříbrnou tužku, akvarel, olejové i temperové barvy, mědiryt, dřevořez i železolept. Nejčastějším tématem jeho tvorby jsou portréty, postavy a krajinomalba. Měl mnoho pokračovatelů – za všechny alespoň Lucas Cranach, jehož dílo dnes visí v národní galerii právě vedle Albrechta Dürera. Růžencová slavnost je nejen přelomovým dílem autorovým, ale i určitým přechodem mezi závěrem Gotiky a nástupem Renesance.“ 0 Dürer sám o něm napsal: „sděluji vám, že lepší mariánský obraz než ten můj v celé zemi není...“ ¹




Růžencová slavnost

původní název: Shromáždění růžencového bratrstva/Bratrstvo růžence

Národní galerie v Praze, 1506, Benátky, 162 x 192 cm, olej na topolovém dřevě

„Obraz byl vytvořen roku 1506 na zakázku od německých obchodníků bankéře Fuggera a Antona Kolba jako oltářní obraz pro kapli v kostele San Bartolomeo di Rialto za 110 florénů. Roku 1606 koupil obraz za 900 dukátů do svých sbírek císař Rudolf II.“ 00 „Po smrti Rudolfa II. osud Růžencové slavnosti nepřál. Malba jen shodou náhod unikla odvozu během drancování saskými a švédskými vojsky. Stav obrazu se však s postupující dobou dramaticky zhoršoval a nakonec byl jakožto nepotřebný z hradních sbírek vyřazen a prodán v nechvalně proslulé josefínské dražbě v roce 1782. Poté vystřídal několik majitelů a roku 1793 jej zakoupila Královská kanonie premonstrátů na Strahově v Praze.“ ² „Obraz byl uložen a dále chátral. Opat J.J.Zeidler nechal obraz zrestaurovat, bohužel tehdy nezkušeným Johanem Grussem. Ten malbu bohužel domaloval zcela po svém, i když se mohl inspirovat z již mnoha tehdejších kopií obrazu. Proto je středová část obrazu – madona s Ježíškem spíše otázkou 19. než 16. století. V roce 1934 koupil československý stát do Obrazárny vlasteneckých přátel umění za více než patnáct a půl miliónu korun. Dnes je obraz součástí sbírek Národní galerie. Ke spatření je ve Šternberském paláci na Hradčanech. V roce 2006 byla uspořádaná samostatná výstava Albrecht Dürer: Růžencová slavnost 1506-2006, jež se věnovala jak historii obrazu, tak jeho kopiím, rozborům i pokračovatelům.“ 000

Jinak je malba dost zničená, i přes rozsáhlou restauraci, jsou na ní viditelné barevné mapy a na dřevě jsou zřetelné i popraskané struktury.




POPIS OBRAZU (HLAVNÍ ČÁST):

Obraz popisuje, jak napovídá název, růžencovou slavnost, shromáždění růžencového bratrstva.. Uprostřed obrazu stojí trůn, jež nám obraz rozděluje na 2 poloviny. Obě části obrazu jsou v podstatě symetrické. Hlavní osu obrazu tvoří tedy trůn a na něm sedící madona s Ježíškem na klíně. Marie má na sobě výrazně modré šaty a korunuje růžovým věncem císaře Maxmiliána I (klečící postava po pravé straně trůnu). Ježíšek korunuje papeže (klečící postava po levé straně trůnu). Sama madona je korunována dvěma andělíčky – její koruna je však typicky světská, vykládaná drahými kameny a zlatem, na vrch s křížem. Další dva andílci nad ní drží závěs a tvoří tak trůn. Ostatní andělé sedí na obláčcích, některé z nich se ale až nebezpečně přibližují k zemi. Po obou stranách stojí dav lidu, u papeže duchovní věřící a na straně císaře věřící světští – jsou rozmístěni téměř symetricky, jen na straně pravé najdeme ještě 2 osoby navíc, jsou opřeny o kmen stromu a dle všech dostupných pramenů jde o samotného autora a o jeho přítele. Autor, muž v kožešině (prý ji nosil vždy do společnosti) drží v rukou pergamen se svými iniciály a informaci o tom, jak dlouho mu trvalo vytvořil dílo – 5 měsíců – prý proto dostal zaplaceno jen 85 rýnských zlatých místo původních 110, čteme tedy: „Exegit quinque/ mestri spatio Albertus/ Durer Germanus/ MDVI/AD (viz obraz).“ Nad davem se vznášejí andílci, kteří korunují příchozí,taktéž růžovými korunami. Dva muži v pravém rohu obrazu by měli být údajně sami zadavatelé obrazu. Jeden z nich drží růženec, druhý bibli. Většina přítomných se modlí. Trůn, dvě postavy klečící po stranách a dav tvoří v podstatě trojúhelníkovou kompozici. Muž stojící jakoby za trůnem/vedle trůnu by měl být sv. Dominik, údajný zakladatel růžencových slavností. V jedné ruce má květinu - lilii a druhou rukou korunuje jednoho z představitelů církevní moci, držícího v ruce dvojramenný kříž. Vedle tohoto muže vidíme další postavu, která nás hned zaujme – jako jediná nesleduje slavnost, ale dívá se na nás z obrazu (slouží k zaujetí diváka, přinutí ho dívat se na obraz pozorněji, dostat jej „do malby“.) V levém rohu obrazu najdeme další modlící se postavy a jednoho starce. Zajímavým prvkem je z ničeho vyčnívající papežská čepice a hůl. V pravém rohu po boku císaře vidíme rytíře, i několik žen (na rozdíl od strany církevní, kde se ženy moc nepohybovaly.) Mecenáše, jak už bylo řečeno a autora s přítelem, a další postavy, ztrácející se v davu. Na obraze u některých postav nelze poznat o koho jde. U Mariiných nohou vidíme anděla, který hraje na loutnu. Tento motiv si prý Dürer vypůjčil od Belliniho. Po obou stranách hrajícího anděla jsou položeny dvě světské koruny. Z koruny na straně moci církevní jakoby vyrůstá květina. Krajina v pozadí obrazu je značně stylizovaná. Rozeklané vrcholky hor, hrad a městečko za ním na straně pravé. Zeleň a stromy na straně levé. Za zmínku stojí ještě pohled papeže, který upírá na císaře – ten však před jeho pohledem klopí oči. Také papežův plášť je velmi zajímavý. Je na něm listoví a sv. Petr s klíčem k nebeské bráně. Obraz byl původně v jiném, bohatě vyřezávaném rámu, dnes je v černozlatém rámu ze dřeva.




Vlastní interpretace:

Celý obraz je jakousi alegorií kontrastu mezi mocí veřejnou, světskou a mocí církevní. Polovina obrazu je obsazena papežem, jeho stoupenci a církevními věřícími, pro utvrzení je zde zobrazena hůl a papežská čepice. Také na stejné straně vedle trůnu stojí sv. Dominik s lilií v ruce jako symbol čistoty. Nenachází se tu žádná žena, žádný atribut hříchu. Na stejné straně u andělíčka hrajícího na loutnu vyrůstá z koruny květina jako symbol znovuzrození, nového života, možná jako symbol života i po smrti, což opět dokazuje i papežův plášť se svatým Petrem, ten odemyká možnou bránu do nebes. Po straně světské najdeme symboliku peněz – mecenáše, a také vojáka jako symbol moci, moc a hrdost vyvolává i císařův rudý šat, jenž lze chápat i jako symbol krve. Dají se tu nalézt i ženy, symbol hříchu, ale i pozemského života. Stejně tak tuto dualitu potvrzuje pozadí obrazu – opět rostliny jako symbol nového života na nebi a oproti tomu město – typický znak pro život na zemi. Marie má modrý šat, jež symbolizuje víru a Ježíšek je ovinut v bílém šálu symbolizujícím čistotu a dětskou radost. Koruna jíž má na hlavě Marie je symbolem světské moci a touhy po majetku, někomu by mohla připadat lepší a honosnější než růžové věnce. Ostatní postavy jsou korunováni všichni stejnou korunou, všichni se modlí nebo drží v rukou atribut církve – v nebi se rozdíly scházejí, všichni budou odměněni. Stařec na straně církevní možná slouží jako symbol moudrosti a věků. Atmosféra obrazu se dá nazvat jako atmosféra klidu, ale i možného klidu před bouří. Papež se dívá na císaře, ale ten před jeho přímým a pronikavým pohledem uhýbá – prý se spolu neměli rádi. Krajina v pozadí – drsné vrcholky hor kontrastují s poklidnou atmosférou slavnosti. Skrytá papežská čepice a hůl mohou znamenat skrytou církevní moc, která se nehonosí se navenek tak jako světská a boží moc, která není vidět, ale přesto je přítomna.

Jeden detail Gruss při své restauraci opomněl. Je však viditelný z mnoha kopií obrazu. Dürer namaloval na koleni svojí Madony mouchu. Měla oklamat diváka a vyvolat dojem, že na obrazu sedí skutečná moucha – tzv. trompe-l’oil.




BYLO NAPSÁNO(+ reakce):

„Plátno je rozděleno na dvě poloviny trůnem, který je po obou stranách prakticky symetrický. Na trůně sedí Maria s Ježíškem na klíně. Spolu se svatým Dominikem, stojícím po levé straně trůnu, rozdávají věnce bílých a červených růží. Bílá je znamení radosti a červená smutku (Utrpení Páně). Nebo je to jinak? Není červená barva znamením lásky a modrá barva jako víra? Růžové růže jsou symboly vroucné lásky. Pomáhají jim i andílkové, vznášející se nad davem, přicházejícím z obou stran. Vlevo klečí císař a za ním světské osobnosti německé komunity v Benátkách. Vpravo klečí papež (Julius II.) a za ním církevní hodnostáři. U pravého okraje obrazu pod stromem stojí s nepokrytou hlavou sám umělec. Pod nohama Marie sedí anděl hrající na loutnu. Tohoto anděla si autor „vypůjčil“ z Belliniho obrazů, aby tak složil hold velkému Benátskému malíři.“ 6

Nevím, jestli chtěl vyjádřit úctu k malíři Bellinimu, možná se mu námět jen líbil, hodil. Vykládání barevnosti je vždy mnohovýznamové a nikdo již nezjistí, jak přesně to autor myslel. Červená může být barvou lásky i krve a krutosti, moci. Bílá znakem čistoty, ale i zmaru. Na růžových růžích a jejich významech bychom se možná shodli.

„Národní galerie představuje Růžencovou slavnost v souvislostech dobového umění, ukazuje také autorovy přípravné malby a kresby a početné práce, které vznikly na Dürerův námět v průběhu následujících staletí. „Ve středu výstavy je originál z roku 1506, ale neboť šlo o kompozici velmi slavnou a velmi žádanou, byla Růžencová slavnost několikrát kopírována. Jedna ze starších kopií, které se dochovaly, je uložena ve sbírkách Kunshistorisches Muzeum ve Vídni a nám se ji podařilo pro výstavu do Prahy vypůjčit. Pro nás je nesmírně důležitá, protože zachycuje stav obrazu před jeho rozsáhlým poškozením. Takže si všimněte několika zajímavých detailů, například tvář papeže, která je jiná, a také na koleni Madony sedí moucha. To byl takový vtip, Albrecht Dürer chtěl, aby působila jako živá, ten kdo si obraz prohlížel, se po ní měl ohnat.“ Jiří Třeštík z restaurátorského oddělení Národní galerie upozorňuje na odlišnost malby a podkresby. „U tohoto Dürerova obrazu je jedno zajímavé místo v podkresbě: Hlava jedné postavy byla během práce na obraze pootočena. Nejdřív byla zobrazena z profilu a později pohlíží přímo na diváka, který stojí před středem obrazu“.“ 7

Moc mě mrzí, že jsem neviděla výstavu z roku 2006, jež se věnovala obrazu tak podrobně a neviděla jsem tudíž „na živo“ srovnání obrazu a kopií a předkreseb. Je také zajímavé, že se jedna z postav původně nedívala na diváky. Bohužel se prameny nezmiňují, zda to změnil sám Dürer či až Gruss. Ještě by mne samotnou zajímalo, zda bych si mouchu spletla s živou či ne, na kopii od V. Mánesa zaručeně ano.




„Dlouho se například tradovalo, že tvář Madony Gruss namaloval podle své krásné dcery. Studium dobových zpráv však ukázalo, že Johann Gruss st. žádnou dceru neměl – kdo tedy byla ona neznámá, jejíž podobu vtiskl restaurátor Madoně?“ 8

Myslím, že není důležité, podle koho maloval Gruss madonu. Důležitější je, že to není madona podle Dürera.

Doporučuji shlédnout obraz na výstavě Baroko ve Šternberském paláci na Hradčanech, i když zbytek výstavy nestojí ani za řádku. Přeji hezký kulturní zážitek.

Pokud nemáte čas zajet do Prahy, Zkuste obraz shlédnout alespoň online(viz odkazy u citací).


___________________________________________________________________________

CITACE:

¹ http://www.maturita.cz/referaty/referat.asp?id=3099&pageTitle=Albrecht%20Drer

² http://www.ngprague.cz

6 http://cs.wikipedia.org/wiki/R%C5%AF%C5%BEencov%C3%A1_slavnost

7 http://www.czechindustry.cz/revue/cz/view.php?cisloclanku=2006070004

8 http://www.ngprague.cz … odtud i parafráze 0 a 00 a 000

Vypracovala: Jana Roušarová