Radomyšl

Obec Radomyšl se nachází necelých 7 kilometrů severovýchodním směrem od Strakonic. Jedná se o městečko s 1150 obyvateli, které svůj městský znak obdrželo roku 1605 za vlády Matouše Děpolta z Lobkovic. Ve znaku se nachází bílá orlice v červeném štítě se zlatou zbrojí, korunou a zlatým pásem přes křídla a hruď. Nad její hlavou se majestátně tyčí maltézský kříž.

Na tak malé městěčko má však Radomyšl celkem bohatou historii. Dle nejrůznějších archeologických průzkumů se ukázalo, že první osídlení zdejšího kraje je datováno již do V. století našeho letopočtu. Výhodné prostředí pro založení “ obce “ dokládá i nález rozsáhlého pohřebiště z dob prvních Slovanů.

První písemná zmínka o Radomyšli pochází z roku 1284, kdy je obec coby majetek připisována panskému rodu Bavorů z nedalekých Strakonic. Ve 14. století, kdy je historie spjata s řádem Maltézských rytířů, je obci udělen status “ městys ,“ který trvá až do roku 1948, kdy je nástupem nového režimu zrušen. Městský status je Radomyšli opět navrácen po více než 50 letech, kdy je 17. října 2006 slavnostně předána listina zástupcům obce.

Zajímavostí může být, že se na místě nenachází jeden kostelík, jak je tomu běžně zvykem, ale rovnou dva. První, kostel sv. Martina stojí přímo v centru obce a podle historických pramenů se pojí se stavební činností stavitelské hutě Bavorů ze Strakonic. Kostelík navíc díky svému patronovi – sv. Martinovi, patří mezi prvních deset chrámů, jenž byly tomuto světci zasvěceny. Původní podobu kostela odhalil až archeologický výzkum, který zjistil, že stavbě předcházela starší románská svatyně. Z průzkumu dále vyplývá, že v konci 13. století byl románský kostelík i se štítovou zdí zbourán a nahrazen novým kněžištěm o stejné šířce. Kostelík však ani tak nedokázal pojmout veškeré pomalu se rozrůstající obyvatelstvo a tak ve druhé polovině 14. století došlo k dalšímu rozšíření. Po stranách byly k původnímu objektu připojeny dvě boční lodě, takže celek vytvářel jakési “ pseudobazilikální trojlodí, “ později byl kostelík navíc barokně upraven, přičemž se zformoval přibližně do podoby, jakou má i dnes. Na zdivu se navíc vyskytují fresky maltézských křížů, stejně jako na vchodu vedlejšího domu. Další zajímavostí je i unikátní kamenná křtitelnice s vytesanými symboly a erby, která se nachází v levém výklenku samotného kostelíka. Ve čtrnáctém století byla Vilémem ze Strakonic darována řádu Johanitů.

Křížová cesta, tvořená jednotlivými zastaveními, nás kolem rybníka Vraždy doprovází až ke hřbitovu, kde se nachází druhý z radomyšlských kostelů. Je jím barokní poutní kostel sv. Jana Křtitele z let 1733 – 36, který je podle nejnovějších výzkumů dílem vlašského stavitele a architekta Bartolomea Scottiho. Nad čelním průčelím je umístěna kamenná kartuše se znakem velkopřevora Gundackera Poppa z Dittrichštejna. Drobná sakristie při východní stěně závěru byla ke kostelu přistavěna dodatečně.

Historií městečka Radomyšl se zabýval i místní rodák - archeolog, historik a heraldik Dr. Bohumír Lifka, který zde má svůj pomník.

Lenka Švecová