Proč stroze dělit sféru umění a komerce,

když se mohou i doplňovat

Od dob Andyho Warhola uplynula už dlouhá doba, a mimo přední design dnešní doby a vydařené graffity v našich ulicích, nacházíme jen pramálo trefných příkladů propojení umění a komerce.

I proto mě velmi zaujal projekt vedený grafikem Muzea umění v Olomouci, Petrem Šmatecem. Který vytvořil návrhy polepu Olomoucké Městské hromadné dopravy. V loni přišel poprvé s tak výrazným reklamním tahem pro muzeum umění, dva kloubové autobusy byly polepeny motivy Victora Vasarelyho, nám dobře známého zakladatele op-artu. Myslím, že jejich nepřehlédnutelnost a obecná přitažlivost op-artu rozhodně přilákala na výstavu i širší veřejnost, která by jinak tuto událost přešla bez povšimnutí.

Tento projekt pokračuje i v těchto dnech, a to pozvánkou na aktuální výstavu „Nechci v kleci“. Na tramvaji je tentokrát znázorněn obraz Milana Kunceho s názvem Příjemný večer, který zobrazuje rodinu „jednookých“ při sledování televize. Tento ještě komerčněji přitažlivější motiv jistě přiláká další řady „pozorovatelů“ z laitské veřejnosti.

Výstava představuje tvorbu československých autorů doby normalizace z let 1970-1989. Vernisáž proběhla 24.dubna a byla jako obvykle zpestřena, tentokrát soudobým hudebním doprovodem olomouckých autorů. .

Samotný autor, aktuálně nejznámějšího obrazu v povědomí olomoucké veřejnosti, Milan Kunc je představitelem socialistického realismu, reklamy, naivního umění a pohrává si také s kýčem. Tento dvaašedesátiletý autor není jen malířem a kreslířem, ale i sochařem, fotografem a performerem. Na výstavě najdete mnoho zajímavých děl a autorů, kteří by vydali na samostatný článek.

Ale já už chci jen poznamenat, že doufám, že dobré nápady ohledně propagace umění budou v budoucnu stále více vidět a že třeba i někdo z nás se bude na nich podílet také.


Klares. Hruba