Plešatá zpěvačka

Plešatá zpěvačka - opravdu se nesnížím na úroveň bulváru a nebudu zde rozebírat eskapády vyhaslé pop star Britney nebo apelovat na čtenáře, aby ji „nechali na pokoji“. Předmětem tohoto příspěvku tedy není plešatý jedinec vyluzující zvuky ve zdánlivé harmonii, ale drama. A to ne ledajaké. Jde o drama absurdní.

Autorem tohoto téměř notoricky známého divadelního kousku je Eugene Ionesco. Francouz rumunského původu, který tvořil takzvané antihry. Pro dokreslení situace by bylo dobré uvést, že k napsání této hry ho údajně inspirovala anglická příručka pro společenskou konverzaci.

Jedná se o konverzační hru, v které vystupuje 6 postav. Manželé Smithovi, manželé Martinovi, služebná Mary a kapitán hasičů. Děj absurdního dramatu zakládajícího se na nesouvislém ději, absurditě a psychické nemotivovanosti jednaní postav, se jen velice špatně přetlumočí do srozumitelné podoby. Proto mi prosím odpusťte určitou zkratkovitost. Manželé Smithovi jsou typickou anglickou rodinou, která ve svém typickém anglickém domě, jedí společně se svými anglickými dětmi anglické pokrmy s anglickými přílohami. Vedou typické anglické hovory a ve svém anglickém obývacím pokoji přijímají v (jak jinak než anglických) kožených křeslech své anglické návštěvy, a to manžele Martinovi. Ti trpí neustálou obsesí „že se již někde viděli“ a tak si neustále popisují, co ten den dělali a kde bydlí až do nejpodrobnějších detailů. Po zjištění úplné shody, se rozhodnou, že jsou asi manžele. Paradoxně si ale nejsou zcela jisti. To by to nebylo absurdní divadlo, aby nepřišla služebná Mary a vše o manželech Martinových neobrátila naruby a divák se tak dozvěděl, že přes všechny shody se nakonec pan a paní Martinovi vůbec neznají. Mimochodem říkejme ji raději Sherlock Holmes. Váznoucí křečovitou konverzaci přeruší až příchod kapitána Hasičů, který se přišel zeptat zda-li u manželů Smithových nehoří. Po odpovědi se nakonec rozhodne zůstat a na přání přítomných vypráví anekdoty (jak jinak než anekdoty absurdní). Povrchní komunikace se postupně vyostřuje až se nakonec stává bezpředmětným vykřikováním vět a jejich omílání stále dokola. V momentě, kdy divák (nebo čtenář) očekává explozi všech aktérů vyvolanou zmatečným pokřikováním a chystá si vytrhat všechny vlasy na hlavě nebo pokousat pořadatele, se náhle rozhostí ticho a objevuje se nová scéna. Vlastně není až tak moc nová. Doopravdy je stejná jako na začátku, jenom s tím rozdílem, že místo manželů Smithových sedí pan a paní Martinovi. Celá konverzace o obědu, dětech se odehrává zcela znova, ale z úst jiných aktérů… Pozorný čtenář si teď asi klade otázku: „ A co Plešatá zpěvačka?“ Na to nemohu odpovědět jinak než zde citovat paní Smithovou: „Pořád si češe stejný účes.“ (jiná zmínka o Plešaté zpěvačce v knize ani není)




Ty, kteří dospěli až sem bych rád upozornil, že mnou zkratkovitě popsaný děj nepostihuje dojem ze hry. Ten je doslova nepopsatelný. Ionesco samotný scénář psal velmi vtipnou formou (mám na mysli zejména scénické poznámky, které zůstávají divadelnímu obecenstvu skryty). Po přečtení úvodního odstavce, který popisoval vzhled scény, jsem se smíchy málem potrhal (nevěřícím ukážu hluboké jizvy na břiše od toho, jak jsme se doslova „za břicho popadal“) . Ale i to nebylo nic v porovnání s tím, co následovalo na dalších skoro šedesáti stránkách formátu A5. Proto doporučuji četbu plešaté zpěvačky jako doplněk depresivních nálad. Pokud by ani to nepomáhalo, tak radím naordinovat některou povedenou inscenaci, kterých se jistě najde mnoho.

Na druhou stranu, je ale dobré (ihned po odeznění hurónského smíchu) se zamyslet, zda-li lidská konverzace není v mnoha případech opravdu vynucená společenskými konvencemi a tedy zbytečná. Také mějme na zřeteli, že smyslová zkušenost nás často svede na scestí. A proto si pamatujme (parafrázováno ze hry):

Ozve-li se zvonek neznamená to, že je někdo za dveřmi.

Pokud máte s někým společnou adresu, stejně pojmenované děti s jedním okem červeným a s druhým bílým, stejný dům, spíte ve stejné posteli, dokonce máte i stejnou barvu povlečení, tak to neznamená, že jste se s ním někdy viděli a dokonce to neznamená ani to, že jste manželé.


Sesmolil Martin Kindl