PŘÍBĚHY OBYČEJNÉHO ŠÍLENSTVÍ

ČR 2005, bar., 110 min.
Režie a scénář : Petr Zelenka
Kamera : Miro Gábor
Hudba : Karel Holas
Střih : David Charap
Vedoucí produkce : Pavel Špaček
Hrají : Ivan Trojan, Zuzana Šulajová, Miroslav Krobot, Nina Divíšková, Karel Heřmánek, Jiří Bartoška, Zuzana Bydžovská, Petra Lustigová, Jana Hubinská, Jiří Bábek, Marta Sládečková a další




Bylo by chybné myslet si, že ústředním problémem Příběhů obyčejného šílenství je skutečný mentálního nedostatek osob, které pak vrhá do neobvyklých až šílených situací. Snímek registruje jinou oblast, kterou je vlastně úplně obyčejné lidské soužití. Sahá hluboko do reálné lidské dimenze a vystavuje svoji kompozici na „pouhé“ konfrontaci lidí. Každý jsme něčím atypický. Úplně každý. Každý máme nějaké své úchylky a okruh osob, které k nám méně či více pasují. Pro snímek je to právě to klíčové pole, které registruje úplně obyčejné mezilidské vztahy, které velice často připomínají nefalšované šílenství.

Petr (Ivan Trojan) je třiatřicetiletý muž, od kterého okolí očekává, že již bude vzhledem ke svému věku schopen plně a smysluplně naložit se svým životem. Je to právě ale ten zásadní problém, který rozpoutává celou škálu úsměvných situací, neboť ti, co na něj nejvíce apelují, dost často neví sami, co se sebou. Petr je v podstatě pozorovatelem, nechává na sobě promítat ostatní a je výstižnější popsat ho jako svědka situací, které se okolo něj odehrávají, jako někoho, kdo dokonale absorbuje vše z okolí, než jako hlavního hrdinu. Přesto mu ale není možné upřít jistý „talent“ dostat se do skutečně až bláznivých situací, které mu často znemožní to, po čem opravdu touží. Jeho otec (Miroslav Krobot), který v 70. letech namlouval filmové týdeníky a dodnes si je všechny pamatuje, se potýká s jiným problémem. Přináší rozpoložení všech lidí, kteří před rokem 1989 tolik toužili po svobodě a pak najednou vůbec nevěděli, co s ní. Ale nejen, že neví, co s ní, ale zjišťuje, že svoboda vlastně není vůbec lehká věc. Matka Petra (Nina Divíšková) je zatížena na veškeré dobročinné aktivity, které ji až poměrně nezdravě manipulují se životem. Podléhá přísné pravidelnosti, kdy darovat krev, kdy sestavovat balíky do válkou napadených zemí. Trpí představou, že je jediná, kdo vidí hrůzy okolo sebe a v podstatě má na mysli nejen války či hladomor, ale i bezprostřední okolí, kdy je například přesvědčena o omezené činnosti šedé kúry mozkové vlastního manžela, kterého se z letargie snaží vytrhnout neustálým bafáním. Bývalá přítelkyně Jana (Zuzana Šulajová), kterou se Petr pokouší získat zpět, řeší svůj pocit osamělosti cílenými telefonáty do telefonní budky, která stojí přímo naproti domu, kde bydlí. Vytáčí číslo vždy, když jde okolo téměř bez výhrady jakýkoliv muž, kterého následně pozve k sobě domů. Petrovi noví sousedé (Jiří Bartoška, Zuzana Bydžovská), se kterými se krátce po jejich nastěhování seznámí, za ním přijdou s velkou prosbou, zda by je nemohl za finanční odměnu pozorovat při sexu. Roztáčí se celý kolotoč komických, leckdy až nečekaných, situací.

Není možné, a vlastně ani není nutné, vysledovat, kdo je ze všech největší blázen. Každý z nich má v sobě nepřeberné množství pocitů, výrazů, nálad či možných variant reakcí na identickou situaci, kdy prostě jen podle rozpoložení převládne jedna jediná, že je vlastně každý z nich chvílemi blíž a chvílemi dál od toho pomyslného blázna. Důležitým ale zůstává a mottem snímku je, že ať už děláme cokoliv, neměli bychom mezi sebou ztrácet kontakt.

Radka Váchová