Vzpomínání na první návštěvy divadla.

Při jedné rodinné sešlosti, kde se probíraly různé rodinné události, jsem si uvědomila, že právě tento rok mám své osobní výročí. Tento rok je to právě dvacet let co jsem poprvé šla do divadla, tenkrát pochopitelně na pohádku.Od té doby jsem nevynechala, ani jednu sezónu. Pro tříletého diváka, měla pohádka své kouzlo. Před každým začátkem představení vyšla na jeviště Královna Pohádka oblečena pokaždé v jiných krásných šatech,vypadala opravdu pohádkově, která nám říkala jak se máme v divadle chovat a o čem bude pohádka. Jak léta plynula začala jsem chodit i na večerní představení.Každá návštěva divadla je pro mě dodnes něčím svátečním, především návštěva Malého divadla. Zde na diváka dýchne cosi tajemného a ucítí zvláštní vůni, kterou je možno cítit pouze v divadle. Je možné, že tato atmosféra je způsobena zpětnou vazbou herce a diváka, které nedocílí žádné sebemodernější multikino.
A nyní něco málo z historie táborského divadla,které nese od 1990 jméno Oskara Nedbala.
Původní budova táborského divadla vznikla ze sýpky, která stála při vnější straně někdejší Pražské brány. V letech 1840-41 byla spodní část budovy přeměněna na divadlo, pořádaly se zde i plesy a různá shromáždění. Místní aktivní ochotnický spolek, stále se zvyšující návštěvnosti, uvažoval již od roku 1880 o přestavbě divadla a shromažďoval z výnosů svých představení i dobrovolných darů finanční fond na její uskutečnění. Roku 1882 podal spolek městské radě pamětní spis o rekonstrukci starého divadla. Až o čtyři roky později se městské zastupitelstvo usneslo na jeho přestavení a vnitřním vybavení.Ze staré divadelní budovy nezůstalo téměř nic.Pro úspěšné dovršení novostavby vzniklo divadelní družstvo, jehož členy se stali významní táborští představitelé a divadelní příznivci. Veřejnosti byla nová budova zpřístupněna 4.prosince 1887 předehrou Smetanovy Hubičky a Šubrtovým dramatem Jan Výrava.Poslední velké předválečné úpravy se prováděly během roku 1937, kdy byl také slavnostně otevřen přilehlý Tylův dům vybudovaný pro účely ochotnického spolku (dnes administrativní budova).
Divadlo však v poválečném období chátralo a dokonce se uvažovalo v letech 1958-59 o jeho uzavření. Přišla šedesátá léta a začala se psát jeho nová kapitola. Počátkem šedesátých let byla zahájena zásadní přestavba táborského divadla,kdy k pseudorenesanční budově byl připojen rozsáhlou přestavbou sousední původně obytný, empírový dům. Tak vlastně vzniklo nové divadlo se dvěma hledišti (350 a 650 diváků) propojeným jevištěm. Hlavním architektem byl Václav Drozda, projektem interiéru nového sálu byla pověřena ak. arch. Irma Antonovičová. Po pěti letech budování byl originální architektonický komplex, slavnostně otevřen 31.října 1965 Jiráskovou Lucernou.
Divadlo bylo pojmenováno jménem spisovatele Ivana Olbrachta, jehož politická činnost na sklonku války souvisela s Táborem, kde krátce působil v čele Krajského národního výboru a v čele redakce Palcátu. Od roku 1990 nese divadlo jméno hudebního skladatele a dirigenta Oskara Nedbala, jehož rodný dům stojí naproti divadelní budově.
Od roku 1965 divadlo nevynechalo, ani jednu sezónu.


Lada Pechová