Swiss Re Tower, budova, která zaujme

Irská Republikánská Armáda provedla brutální útok v londýnské city – odpálila nálož v automobilu zaparkovaném v jedné z úzkých uliček. Vzniklé škody se odhadovaly na milion liber. Na vzniklém prostoru, místo vybombardované Baltic Xchange, zanedlouho vyrostla budova, která tolik otřásla konzervativním myšlením obyvatel Londýna. 24. ledna 2001 se začalo s odklízecími a likvidačními pracemi, do otevření věže Swiss Re zbývalo 150 týdnů.
Zadavatelem projektu byla švýcarská pojišťovací firma swiss Re, v čele s Johnem R Coomberem. Swiss Re má jednoduché přání: chce soustředit všechny své pobočky v Londýně a okolí pod jednu střechu – zvýší se tím efektivita práce, výkonnost, kreativita zaměstnanců a ušetří se na nákladech. Speciální přání pak bylo, aby tato nová budova představovala kreativitu, originalitu, aby prezentovala Swiss Re jako ikona, zkrátka aby sama o sobě byla vizuálním zážitkem, který si lidé zapamatují.
Vítězem výběrového řízení na tento projekt se stala firma Foster + Partners. Norman Foster se jako vždy snaží i v této realizaci posouvat mantinely, chce mít vliv na kvalitu prostředí a zvyšovat ji jak jen to jde. Okurka je unikum, porušuje dogma pravoúhlých králíkáren.
Každou novátorskou budovu v historii architektury, která je něčím revoluční, provázely zpravidla obrovské potíže s úřady a nepochopení veřejnosti. Situace se pochopitelně opakovala i zde. Námitky proti falickému tvaru věže vznesl dokonce i Papež. V médiích probíhaly zdlouhavé a zcestné debaty na toto téma, bylo vzneseno spousta hanebností a urážek – např.: hlasatel BBC: „ … chcete-li stavět, najděte si architekta s rytířským titulem a poproste IRA, aby kolem nakladla bomby..“ 20. června 2000 se museli shromáždit radní, aby rozhodli, zda vydají povolení k zahájení prací. Povolení bylo nakonec, po několika hodinách obhajob, vydáno.
Lord Norman Foster komentuje projekt své kanceláře – Okurka nevznikla jen tak sama od sebe, náhodou. Naopak, je výsledkem vývoje toho, čemu říká klima úřad. Tento vývoj se započal podle jeho slov již před 20 lety – 1) při realizaci Shanghaiské banky v Honk kongu, kde je prostor členěný na miniaturní vesničky, 2) při realizaci zmiňované Commerzbanky ve Frankfurtu, kde vnitřní prostor připomíná koblihu – kolem dutého středu se spirálovitě vinou zahrady. Budova Swiss Re je ve skutečnosti sérií jednotlivých spirál směřujících k vrcholu.
Foster + Partners jsou velice pečliví, dokazuje to i fakt, že vyslali delegaci do Zurichu, k nedávno dokončeným budovám Swiss Re, aby tuto společnost lépe poznali. Aby zjistili, jak pracují, co považují za důležité, jak se jim ve stávajících budovách vlastně žije. Takhle totiž nejlépe zjistíte, jak ušít váš nový projekt pro klienta přímo na míru. Po tomhle výletu Foster + Partners věděli, že Swiss Re potřebují vysokou propracovanost, zásadní důraz na detaily a osobitost.
Při formování projektu samozřejmě docházelo k menším rozepřím i mezi samotnými hlavními aktéry celého dění: arch. kanceláří a zadavatelem. Zadavatel potřebuje funkčnost, má obrovské nároky a přitom požaduje minimální náklady, kdežto architekt má i jistou snahu o krásu, seberealizaci, monumentalitu a nejradši by měl volnou ruku. Z tohoto pohledu je klient pro architekta něco jako profesionální ďáblův advokát. Lord Foster je šaramantní, bystrý a především neústupný, s tendencemi lehce ignorovat klienta. Vytvoří co nejpreciznější návrh klientovi na míru a pak z něho velice nerad slevuje, dojít ke kompromisu s ním je boj.
A teď konečně k budově samotné: Swiss Re Tower je 41 patrová budova, měří 180 metrů. Od průměru 50 metrů při zemi se rozšiřuje baňatý tvar na největší šířku 56 metrů na úrovni 16 patra, a pak se vzhůru zužuje až ke špici. Výška budovy je ve skutečnosti jen o dva metry větší než její maximální obvod v pase. To znamená, že větší část pozemku zůstává volná pro veřejný prostor, velmi cenný v hustě zastavěném „ finančním srdci“ Londýna. Tento tvar poskytuje větší odolnost proti větru, omezuje vzdušné proudy kolem budovy a víry, které se točí kolem vysokých staveb.
Stavba spotřebuje až o 30% méně energie než konvenční kancelářská stavba srovnatelných rozměrů. Tohle umožňuje opět tvar budovy, protože redukuje nároky na umělé osvětlení a klimatizaci. V budově je celkem 6 atrií – spirálovitě procházejí kolem jádra budovy, což způsobuje dvě věci: 1) podlahou proniká světlo, 2) čerstvý vzduch má přirozený tah a proudí jimi šikmo vzhůru. Normální větrání je možné taky okny, jež se dají otevírat.
Pro přesné pochopení funkce těchto atrií vzniklo spoustu modelů. Nakonec konstruktéři přišli na to, že nejlépe využijí tlaku vzduchu k onomu přirozenému proudění když každé následující patro posunou o 5 stupňů .
Tato spirálovitá atria jsou asi nejpodstatnějším rysem, celá budova je totiž postavena v návaznosti na ně- zbytek totiž diagonálně kopíruje dynamiku atrií. Když se překříží dvě úhlopříčky, vznikne spolu s podlahou patra trojúhelník. Na trojúhelnících je nejzajímavější, co všechno unesou. Běžné sloupy na jednotlivých podlažích jsou nepevné, představují poměrně chatrnou vzpěru a je nutné vynaložit značné úsilí, aby se nám něco podařilo napřímit. Trojúhelník je naproti tomu sám o sobě stabilní, tudíž veškeré konstrukční prvky mohou být lehčí, tenčí, ušetří se na zátěži i na financích.
Budova má tedy vnější kostru z ocelových trubek, ty tvoří mříž z trojúhelníků. Na této kostře spočívá odolnost budovy. Trubky trojúhelníků a všechny spoje jsou přesně na míru, dají se sestavit jako skládačka.