Persepolis

Persepolis je francouzský animovaný film, který vznikl podle stejnojmenného komiksu, jehož autorkou je Marjane Satrapi. Satrapi do svého díla vložila mnoho autobiografických prvků a tak se ve filmu setkáváme se situacemi, které jsou pro naši kulturu přinejmenším zarážející. Persepolis, pojednává o životě jedné obyčejné íránské dívky Marjane, jejíž dětství poznamenaly války Iráku s Íránem. Diváka na Marjane upoutá její bezprostřednost a velmi silná osobnost, které nikdy nedělá problém říkat své názory. Její dosti emancipovaný pohled na svět ji v Íránu dostává mnohokrát do nelehké situace. Marjane velice touží po tom, aby si mohla holit nohy a stát se posledním prorokem ve vesmíru. Celým filmem se tak prolíná dualita otevřenosti západního světa s islámským náboženstvím. V pubertě začíná Marjanino často provokativní chování nabírat na obrátkách. Namísto poslušnosti a naprosté zdrženlivosti nosí Marjane bundu s nápisem PUNK IS NOT DED, poslouchá písničky od Iron Maiden a nosí boty adidas. Takovéto chování je však v její zemi nepřípustné. A tak z důvodu přiostřujícího se válečného konfliktu a tlaku, který je na jejich rodinu vyvíjen, například v podobě domovních prohlídek, se Marjaniny rodiče rozhodnou poslat svoji dceru na francouzskou školu ve Vídni. Přestože si dívka bere k srdci babiččina slova, aby hlupákům neoplácela také hloupostí, je pro ni její nový život v Evropě nelehký. Těžko si zde hledá přátele a má zde také nemalé problémy. Většina lidí na ni pohlíží, jako na vetřelce a divocha z východu. Téměř nikdo si neuvědomuje, že ne všichni muslimové jsou fanatici a teroristé. Její první láska je pro ni velkým zklamáním a ta druhá končí téměř tragédií. Dívka se ocitá na ulici a končí s těžkou bronchitidou v nemocnici. Marjane si tak uvědomuje, že nastal čas vrátit se zpět do Íránu. Vytoužený klid domova jí však nečeká. Dostává do těžkých depresí a má pocit, že vlastně ani tady není doma. Ovlivněna západním světem se nohem víc než dřív nedokáže ztotožnit s některými názory. Například když chvátá, je zastavena policisty a upozorněna, že běhat nesmí, protože se jí při běhu nemravně natřásá pozadí. V Marjane se vždy vzepře její rebelství a hlídku slovy:“ Tak se mi na zadek nedívejte“ odrazí. Marjane si svými radikálními názory přidělává další a další problémy. Aby se mohla se svým chlapcem stýkat na veřejnosti, rozhodne se pro manželství. To však po krátké době zkrachuje a Marjane se díky tlaku na její osobu rozhodne znovu odcestovat ze země. Tentokrát již však odjíždí natrvalo.
Film rozhodně podtrhlo to, jakým způsobem je zpracován. Díky tomu, že je komikové médium přeneseno na plátno, je tento film vynikajícím nastíněním těžkých východních konfliktů a divák se mnohem lépe ztotožní s postavami příběhu. Snímek byl v letošním roce nominován na Zlatou palmu Cannes a získal zde cenu poroty.
Veronika Vanžurová