Miroslav Tichý svými snímky dobývá svět.

Tichý je největší poslední hit české fotografie, jeho fotky se dnes prodávají za tisíce eur.

Byl posedlý ženami.V létě se připlížil k plotu plovárny a fotil mladé dívky v bikinách, ženy opalující se na louce a venkovské krásky, které se procházely kolem vody. Fotografoval je tajně, zpod svetru, a přístrojem, který si sám sestavil.

Aniž o to usiloval, stal se mediálně nejznámějším českým fotografem.

Tichý stále žije v malé moravské vísce, kde se v roce 1926 narodil. Bydlí v polorozpadlé barabizně, jako poustevník a schovává se před světem.

V 60. letech se Tichý definitivně vymezuje proti okolnímu světu. Konvence a normy pro něj přestávají mít význam. Vytváří si své. Stává se z něj asketa s minimem životních potřeb. Přestává se holit, stříhat, mýt. Chodí v černém rozedraném oděvu, s chutí pije alkohol, ale nejí maso, protože mu zvířata připadají cennější než lidé

Fotografie Miroslava Tichého v sobě skrývají silný emocionální náboj. Je v nich pořádná dávka sentimentu, podtržená navíc pokročilým stádiem rozkladu jednotlivých fotografií. Potrhané, zahnědlé, ožrané od myší, polité kávou nebo alkoholem a zarámované do zastarale působících kartonových rámů jeho fotografie klamou, protože působí jako mnohem starší, než ve skutečnosti jsou. Navíc už vlastně fotografiemi ani nejsou, mají spíš charakter obrazu.

Svérázný fotograf Miroslav Tichý pije rum a vypráví o životě. "Na umění mi nikdy nezáleželo. Neměl jsem nikoho rád. Ani sám sebe. Žádný život neexistuje, to se nám jenom zdá. Život je jen představa. Vždycky jsem byl sám a vždycky sám budu!"

Miroslav Tichý už více jak patnáct let nefotografuje a možná už ani není přesně schopen pochopit, co se kolem jeho fotografií děje. Jsou mu zcela lhostejné i peníze, které se kolem nich točí. Své fotografie vždy vytvářel pro vlastní potřebu a potěšení a ukazoval je jen svým známým. Některé rozdával, jiné vyhazoval. Beze studu pracoval jako voyeur, šmírák, protože jen tak dosáhl předpokládaného výsledku.

Fotografie, které většinou pořizoval aparátem vlastní výroby, jsou často přesvětlené nebo podsvětlené a nedoostřené. Na výstavách však slaví úspěchy. Na festivalu v Arles získal v roce 2005 Tichý cenu za objev roku.


Hana Vaněčková