Herbert Read Osudy Moderního umění

Na tento referát z knihy Osudy moderního umění od Herberta Reada jsem si vybrala dvě kapitoly – Umění a magie a Umění a mysticismus - kde se zabývá primitivními národy, jejich uměním a významem.



Pro umění primitivních národů najdeme velmi vhodnou paralelu i v naší bezprostřední blízkosti – jsou to umělecké projevy našich dětí, které, jak se zdá, v prvních letech svého života rekapitulují počáteční vývoj lidstva.



Význam jeskynních maleb


- Primitivní člověk všechno dělá pro určitý účel bez ohledu na estetické kvality

- V každém díle primitivního člověka rozpoznáváme utilitární, společenský, magický nebo náboženský účel

- Nepopírá se však, že umělecké kvality předmětu vytvořeného výhradně pro praktický účel předpokládají schopnosti umělecké – otázkou je, zda rozpoznání uměleckých kvalit předmětu znamená u primitiva současně schopnost hodnotit tyto kvality nezávisle na utilitárním účelu

- Umělecké schopnosti u prehistorického člověka způsobily to, když byly v roce 1880 objeveny ve Španělsku první jeskynní malby z doby paleolitické, že byly okamžitě označeny za padělky. Teprve, když byly objeveny ve Francii roku 1895 a 197 skalní malby podobného typu, a to za okolností, které vylučovaly jakoukoli pochybnost o jejich pravosti, byly předchozí objevy znovu zkoumány a označena za pravé.

- Od té doby je význam primitivních maleb různě interpretován

- Všeobecně převládá názor, že kresby, které většinou zobrazují zvířata, mají význam magický – člověk pravděpodobně věřil, že vytvoří-li obraz zvířete, získá nad ním moc a bude mít úspěch při lovu

- Primitivní národy, o nichž se domníváme, že jsou nejblíže typu paleolitického, totiž domorodci Tasmánie a Australané, mají rovněž skalní malby, na kterých bylo zjištěno, že mají určitou úlohu při rituálním vzývání úrodnosti

- U prehistorického člověka nesmíme předpokládat takový mentální vztah ke zvířatům, jaký máme my – na primitivní národy nepůsobí ani tak fyzická síla a viditelné vlastnosti zvířete, jako jeho neviditelné a tajemné vlastnosti. Ale proč primitivní člověk starší doby kamenné zobrazoval vnější vzhled zvířat tak živě a realisticky?

- Jeskynní malby jsou mnohem více než jen fotograficky realistické. Tyto malby jsou vysoce selektivními stylizacemi předmětu – jsou tak vitální, že lze předpokládat tvůrcovu čistou radost z tvorby

- Primitivní člověk touží namalovat jeden obraz působivěji než druhý – to znamená, že odlišuje jeden obraz od druhého

- I když připustíme estetickou myšlenku paleolitického umění, tak otázkou zůstává jeho interpretace. Jeden extrém zastávají antropologové, kteří nechtějí přiznat člověku starší doby kamenné takový stupeň duševního vývoje a jeskynní malby pokládají za zcela náhodné. Estetickou hodnotu a živost všech kreseb vysvětlují tím, že byl člověk na zvířatech závislý jako na své kořisti

- Druhý extrém zastávají antropologové, kteří v každé čáře, kterou objeví v jeskyních, vidí magický význam

Magický význam některých kreseb je sice nesporný, ale nelze jej přikládat každé kresbě. Umění existovalo nezávisle na magii, mělo svůj samostatný původ a teprve během dob došlo k jeho spojení s magickými zvyklostmi


Počátky umění


- Nejranější typ primitivního umění je takový, který miluje životnost, soustřeďuje se na vitalitu, nebo na charakteristické zvířecí prvky. Takové umění je organické, vitalistické, smyslové.

- Naproti tomuto typu je umění abstraktní – snaží se deformovat povahu věcí v zájmu určitého skrytějšího motivu, ať už náboženského, intelektuálního nebo symbolického, nebo možná jen podvědomého

- Oba tyto druhy umění mají společnou kvalitu = formu

- Každé umění, které bylo vytvořeno do dřeva, hlíny, muselo zaniknout

- Jeskynní kresby a rytiny přežívají jen proto, že byly chráněny před pustošením času

- V umění prehistorického člověka můžeme zaznamenat stejný vývojový proces jako u malého dítěte. Dáme-li dítěti tužku a papír přibližně v jednom roce života, a pozorujeme-li, jak bez našeho poučení s nimi zachází, všimneme si, že nejdříve jen škrábe. Pak se začne zajímat o pohyb, jak je zaznamenán tužkou na papíře. Další fázi představuje rytmické čmárání linií a kruhů, které je postupně stále složitější a nepřehlednější, až se z „kresby“ stane chaotická spleť čar. V tomto zmatku dítě rozpozná náhodné tvary: kruh, jedna nebo dvě linie pro ně mají patrnou podobnost s jeho matkou. Jedna nebo dvě linie se protínají a vzniká střecha a k tomu přidáme další linie a je z toho dům. Když tedy dítě takto náhodně zobrazí předmět, přeje si opakovat svůj úspěch – chce udělat záměrně to, co předtím udělalo náhodně. Jeskynní člověk nejprve dělal prsty rýhy a stopy, které vznikly zprvu možná neúmyslně, jak se stěny dotýkal, a pak začal tvořit záměrně stejnou technikou kresby zvířat. Pomocí živých představ své paměti mohl jeskynní člověk zdokonalovat své vrypy, až vtvořil přesné názorné zobrazení. Přesné v tom smyslu, že korespondovalo víc s jeho mentální představou než s vizuálním pozorováním.

- Existuje ještě jiný rys jeskynních maleb, který souvisí s problémem náhodného vzniku umění. Obrysy mnohých zvířat jsou nakresleny kolem skalních vypuklin nebo výčnělků, které propůjčují kresbám plastičnost reliéfu. Zdá se, že útvar nebo přirozené zbarvení povrchu skály nejprve vnukly jeskynnímu člověku představu zvířete, kterou dodatečně rozvíjel, až se shodovala s jeho představou.



Primitivní magie


- O skutečných rituálních obřadech paleolitického člověka toho víme příliš málo, než abychom mohli zobecnit vztah mezi magií a uměním v té době. Můžeme se pouze domnívat, že tak jako v době kamenné má i v dnešních primitivních společenstvích magie málo společného s náboženstvím. Dříve byl v první řadě člověk předmětem svých vlastních emocí (nerozlišoval nijak zvlášť představu od reality). Představa svou nezničitelností pro něho byla děsivější než bytost z masa a kostí.



Umění v mladší době kamenné


- Neolitické umění je zcela odlišné od umní předchozí starší doby kamenné

- Mizí živé zobrazení zvířecích tvarů a vše, co připomíná organický život. Místo toho nacházíme různé stopy geometrického ornamentu (hrnčířské výrobky, kamenné nástroje).

- Dříve se soudilo, že tata náhlá změna je pouhou souhrou náhod

- Umění hrnčířské je hlavním zdrojem našich znalostí o umění mladší doby kamenné.

- Hrnčířské výrobky se vyrábějí z velmi tvárného materiálu a jsou velmi vhodné pro naturalistické ozdoby. A přece v celém neolitickém období nenajdeme ni stopu po takovém naturalismu a je neuvěřitelné, že by hrnčířství do té doby vůbec neodráželo tehdejší umělecký naturalismus. Proto můžeme říci, že takové naturalistické umění po dlouhou dobu vůbec neexistovalo. Ornament na těchto nádobách se skládá hlavně z lineárních vzorců různých druhů – kruhů, vrypů, lomených čar a teček – tyto vzory zahrnujeme všeobecně pod pojem geometrické umění.

- Mohli bychom říci, že klimatické změny a naprosto nová společenská a ekonomická organizace života byly natolik silné faktory, že jimi lze vysvětlit naprosto odlišný charakter umění.



Symbolismus


Rozlišujeme dva druhy geometrického umění

- Při výzdobě nádob geometrickým ornamentem byl neolitický člověk veden jen touhou zaplnit plochu. Když člověk tvoří, má vrozenou touhu porušit hladkost povrchu předmětu jakoukoli ozdobou. Přirozený ornament vzniká při výrobě – vznik spár při vrstvení kamene, stop nástrojů při osekávání dřeva, při tkaní látek. První forma geometrického umění vzniká tedy během technické práce a postrádá jakoukoli potřebu vyjadřovat myšlenky.

- Druhý typ umění, vyjadřující ideje, může být geometrický – umělecký geometrický typ u divošských národů. U tohoto typu umění jsou motivy přizpůsobovány symbolickému účelu, nejsou vzniklé technickým procesem. Nejsou to díla náhodná, ale jsou vytvořená pro rituální nebo kultovní účely. Divoch zobrazuje výtvarnými prostředky ideu. Jeho kult nebo náboženství požaduje od něho idol, masku, totem, něco, co není naturalistické, ale co je symbolické.



Typy divošského umění


Vyloučíme-li typ abstraktního ornamentu, zbývají tři odlišné typy divošského umění:

1.čistě abstraktní kresba
2.geometrické nebo deformované zobrazování přírodních jevů
3.zživotněné nebo zdůrazněné zobrazování přírodních jevů, podobající se zobrazování starší doby kamenné

- Jako příklad čistě abstraktní kresby můžeme uvést ozdobné churungy, mystické kameny pocházející z Austrálie. Vrývají se do nich symboly, které nepředstavují přírodní předmět, ale představu, dokonce sled představ. Tvar předmětu není libovolný, je dán stejnými silami, které určují tvar člověka nebo zvířete.

- Primitiv nerozlišuje čistě estetickou činnost – je pro něho částí životní činnosti, částí mystického vnímání.



Domorodý umělec

Na domorodce působí určitá síla tak, že:

1.tvoří kresbu určitého druhu
2.tvoří kresbu spíš abstraktní než naturalistickou
3.určitým způsobem tvoří normy

Nutnost dělat, tvořit předmět, který není v přísném slova smyslu předmětem užitkovým, je pravděpodobně vyvolána pocity, který jedinec sdílí s ostatními členy společnosti, a je především vyvolána mysticismem. Když umělec vytváří churungu, podílí se na tradičním rituálu kmene. Impuls vytvořit kresbu je v tomto případě náboženský. Ale nemůžeme tvrdit, že domorodec tvoří jen tehdy, když je inspirován náboženským motivem. Podle domorodce znamená stejná kresba pokaždé něco jiného – podle toho, jestli je nakreslena na ceremoniálním a posvátném předmětu nebo na předmětu, který nemá posvátný význam.



Umění Křováků


- Umění Křováků je mnohem bližší přírodnímu modelu, je důsledněji realistické, věrnější přírodě

- Křováci, úžeji spjatí s přírodou, prožívají mnohem silněji výtvarný charakter předmětu, jeho tvar, barvu a pohyb. Pro něj je předmět realita, neztotožňuje se se symbolem.

- Životní názor Křováka je magický a jeho umění má nejužší vztah k tomuto typu prožitku.

- Nemá idol, nezobrazuje bohy, zobrazuje pouze to, co je skutečné.



Umění Skytů


- Asi tak od konce šestého století umění Skytů prozrazuje určitou podobnost s uměním Křováků. Omezuje se zcela na zobrazování zvířat, která líčí velmi vitalisticky, soustřeďuje se na jejich charakteristické rysy a pohyby (vztah mezi člověkem a zvířetem byl fyzický – vztah lovce a loveného. Tato situace vedla člověk k vizuální imaginativní koncepci zvířecího světa a odtud k výtvarnému vyjádření a zpředmětnění vizí, které pronásledovaly jeho fantazii).

- Od umění Křováků a od umění paleolitického se liší sklonem k dekorativní stylizaci: např. rohy vysoké zvěře jsou propracovány téměř až do abstraktního ornamentu – tato tendence vedla až k dekadenci tohoto umění.

- Skytské umění se uplatňovalo především na užitkových nebo ozdobných předmětech a postrádalo jakýkoli náznak magie a mysticismu.



Obecná charakteristika umění afrických černochů


- Oko průměrného Evropana může sotva od sebe rozlišit druha zvyků a rituálů, které jsou vyjádřeny v maskách a idolech – všechny se zdají více či méně monstrózní. Tyto předměty však mají hlavní znaky velkého umění. Černoch má v nejvyšší míře vyvinutou smyslovou schopnost, bez níž je umění nemyslitelné.

- Možná, že sama skutečnost, že si nebyl vědom svého nadání, že ho využíval jen sporadicky a pak obvykle ve službách svého rituálu, vysvětluje nevyčerpatelnou vitalitu jeho projevu.



Závěr


- Umění je činnost smyslů, činnost živelná jako emoce hněvu, lásky nebo strachu

- Umění není majetkem národa nebo národů, je celosvětové

- Primitivní umělec je jedinec, který může nejlépe interpretovat nebo postihnout mystický svět; společnost přijímá jeho vedení a si váží jeho dovednosti