Michaelu Rittsteinovi bude příští rok šedesát, ale z jeho obrazů není žádný úbytek znát. Nezmenšuje formáty, neopouští třeskutým dějem prostoupené vize. Dokazuje to výstava v pražském Veletržním paláci, kde má do 27. dubna v prvním poschodí retrospektivní přehlídku, jež se jmenuje – Vlhkou stopou.
Michael Rittstein je umělec, který je často označován za křížence anglického mistra Francise Bacona a německého fenoména Nea Raucha, aniž by však od nich něco odvozoval. Rittsteinův malířský projev doprovází od začátku silná tvůrčí originalita a invence, jeho díla sjednocují energii, barvy a prostor.
Zabývá se soustavně lidmi, je to figuralista a zároveň si hraje s různými prostory, interiéry i exteriéry. Vládne silnou expresívností, někdy až brutalitou, a má vzácnou schopnost vtěsnat do jediného formátu bohatě vrstevnou výpověď o podivnostech, jež provázejí naši existenci.
K hojným motivům Rittsteinových obrazů a kreseb patří vztah mezi technickou realitou moderního světa, reprezentovanou různými elektrickými spotřebiči a živočišnou, tělesnou a pudovou charakteristikou člověka. Malíř je vnímavým pozorovatelem běžného života a lidských vztahů. Zajímá se i o přírodu a drsnou realitu života, přitahuje ho symbolismus a dekadence se vším, co je zde tajemného, až mučivě tragického, zlověstného. Jeho postavy mají karikaturní podobu, obrazy se vyznačují expresivní strukturou, která využívá hutnou pastu jako důležitou složku výrazu.
S přibývajícími roky se oddává fantaskním vizím, ve kterých jsou hlavními aktéry lidé a zvířata, a z nichž by měli radost surrealisté a psychoanalytici, kteří mohou zkoušet rozlousknout, co znamená například tučňák rajtující na koni.
Některé obrazy jsou přetaženy drátěným pletivem, které se používá na klece pro králíky nebo v oknech proti dotěrnému hmyzu. Za ním je většinou postava osamoceného člověka, takže díla působí jako klec se zavřeným živým tvorem. Je to satira na život v paneláku.
Rittstein však při jemných náznacích obrazového filozofování nešetří vtipem a nechává děj svých obrazů prostoupit absurditou. Společenský řád obrací vzhůru nohama.
O tom, že Michal Rittstein je kresbou a malbou přímo posedlý, svědčí nejen rozsah jeho tvorby. Své zážitky si zaznamenává slovně i kresbami do notýsku, který má vždy při sobě
Rittsteinova díla mají svůj osobitý rukopis i sloh, jsou plné reality i fantazie, vtipných a ironických pohledů a především plné barev a tvarů.
Hana Vaněčková
Žádné komentáře:
Okomentovat