96 min
Dokument
REŽIE :Ron Fricke
NÁMĚT :Genevieve Nicholas
Constantine Nicholas
Ron Fricke
SCÉNÁŘ :Ron Fricke
Mark Magidson
Bob Green
KAMERA :Ron Fricke
HUDBA :Michael Stearns
STŘIH :Ron Fricke
Mark Magidson
David E.Aubrey
ZVUK :Michael Stearns
David Bronwlow
Alton Walpole
Bruce Simballa
John Morris
John Thomas
PRODUKCE :Mark Magidson
Baraka je jakési duchovní, imaginární, ale ne nereálné pole informací o možnosti a schopnosti člověka vyladit se na něco, co ho dalece přesahuje. Slovo "Baraka" pochází z nářečí Sufi" -nářečí přírodního národa". Tři slabiky okouzlují fonetickou symetrií a dynamikou. Navádějí toho, kdo je vyslovuje, přímo k podstatě významu. Žádný slovní opis nebo hodnocení vzrušující vizuální básně, jakou Baraka je, nemohou postihnout to hlavní. V překladu toto slovo znamená štěstí, vůni, dech, ale i esenci života, z níž pramení evoluční vývoj. Také je to duchovní síla, dar Božího souhlasu. Baraka je přesně to, co produkují chrámy, kláštery, poutní a svatá místa a za čím tam lidé putují a co si také odnášejí. Je to i to, co hledají duchovní hledači a čeho například dosahují "tančící derviši".
Film Baraka byl natočen v roce 1992-1993 americkým režisérem Ronem Frickem, který je kameramanem, scénáristou a spoluautorem kultovního filmu Koyaanisqatsi, jenž byl točen v roce 1983. Tato první část cyklu režiséra Godfreye Reggia a hudebního skladatele Philipa Glasse zachytila umělecky vyjímečnou formou obraz industrializovaného amerického kontinentu. Druhou částí zamýšlené trilogie bylo Powaqqatsi v roce 1988, fascinujícím způsobem ztvárňující krásu a ošklivost Třetího světa.
Oba zmíněné filmy spojovala experimentální forma: výtvarně působivé záběry byly střihem a triky rytmizovány v souladu i kontrastu k minimalistické hudbě. Obrazová a zvuková patetičnost obou filmů se podřizovala jejich hlavní myšlence. Úkolem tedy bylo nejspíše ukázat ohroženou krásu naší planety a přispět k její záchraně. Vzhledem k náročnosti projektu se o třetím filmu trilogie pravděpodobně s názvem Nakoiqatsi (dle dalších pramenů název Naqqoyqatsi)zatím pouze uvažuje.. Místo toho zatím vznikl už zminěný, velice povedený projekt Baraka.
Baraka se stala jednoznačným triumfem MFF v Montrealu ´92. Dílo bylo natočeno během 14 měsíců na 70mm film - širokoúhlý. Celý štáb musel dokonce třikrát absolvovat cestu kolem světa, protože natáčení se konalo ve 24 zemích na různých kontinentech. A samozřejmostí je, že museli znát životní a sociální poměry místa natáčení... Snímek trvá 96 minut a můžeme ho přiřadit k neverbálním filmům. Je velice různorodý a nemá hlavní postavu. Nedá se dost dobře zařadit do určitého žánru. Podle autorů a filmových kritiků je tento film fascinujícím obrazovým eposem, který je podbarven vynikající hudbou. Baraka je rozčleněna na 18 kapitol. Najdeme zde nádherný sled podmanivých obrazů a nálad.
Někdo by řekl, že snímek připomíná oživlý National Geographic, jenž připomínají přesné obrázky a působivě nasnímané scenérie exotických zemí. A dále, že trikové záběry známých míst tvoří "album", ve kterém za sebou následují do větších celků spojené sekvence.
První část filmu je zaměřena na přírodní krásy a domorodé kmeny, jenž nejsou ještě "zkažené" civilizací. Část přírodních krás střídají náboženské obřady a rituály věřících různého vyznání. Druhá část nastiňuje lidskou civilizaci a všechny její zápory, které si s sebou nese. Kontrastem krásy přírody je devastace světa a jeho veškerého obyvatelstva, uspěchanost doby a odcizení velkoměst. "Je překvapující kolik krásy, ale i hrůzy se vejde do 96 minut". Nabízí se tu náhled do kultur a civilizací světa, současných, opomíjených i těch dávno zapomenutých. Vše je doprovázeno hudbou například od Dead Can Dance.
Tento snímek je sice už "starší", ale dnes ještě neustále svým tématem dosti aktuální a stojí za shlédnutí...
Monika Cestrová
Žádné komentáře:
Okomentovat