Šílení

Horor
Česko, 2005, 118 min
Scénář, režie a námět: Jan Švankmajer
Výtvarníci filmu: Eva Švankmajerová, Jan Švankmajer
Kamera: Juraj Galvánek
Střih: Marie Zemanová
Hrají: Pavel Liška (Jean Berlot), Anna Geislerová (Charlota), Jan Tříska (Markýz), Martin Huba (Dr. Coulmiere), Jaroslav Dušek (Dr. Murlloppe), Pavel Nový (sluha Dominik) a další.

Na úvod je nutné připomenout, že Švankmajer není filmař v tradičním smyslu slova, že film nevyužívá k vyprávění příběhů, ale že si ve svých dílech klade za cíl to, co se obvykle dosahuje v literatuře či výtvarném umění.
Na samém začátku ve filmu Šílení vystoupí sám autor s vysvětlením, že to, co uvidíme, je jen infantilní poctou Edgaru Allanu Poeovi a markýzi de Sade a že středobodem příběhu je spor o to, jak vést blázinec.
Jan Švankmajer si vzal na pomoc povídky Edgara Alana Poea „Zaživa pohřben“ a „Šílený psychiatr“ a texty markýze de Sade, které tvoří filozofickou dřeň filmu. Je to film hraný, proto animaci tentokrát Švankmajer „nepouští mezi herce“, ale drží ji stranou jako samostatnou linii vytvářející sny hlavního hrdiny Jeana Berlota (Pavla Lišky).
Nedílnou a nejsilnější složkou Švankmajerových filmů je jejich již zmíněná výtvarná složka, která v Šílených jde ještě dále, než by se odvážil snít i ten nejotrlejší sadista či řezník, kde metráky masa dokonale podkreslují „šílenou“ atmosféru filmu.
Rozfázovaná groteska o syrovém mase, které postupně ovládne i prostor Berlotova příběhu, má svoji sílu především v grandiózním finále, kdy se rozkřepčené maso samo rozmele a nechá sezobat v blázinci chovanými slepicemi, aby se pak v závěrečném záběru v podobě kuřecích stehenních řízků objevilo na pultu supermarketu. Symbol masa požírajícího a produkujícího samo sebe je stejně silný jako obraz blázince, který stojí a funguje bez ohledu na to, kdo jej ovládá a jaký režim v něm panuje.
Postavy příběhu sice žijí ve Francii na sklonku 19. století, jejich svět se ale rozkládá uprostřed naší současné reality, protože tento film je alegorií současného světa.

Děj:
Mladý Berlot jede z pohřbu své matky, která zemřela v ústavu pro duševně choré. V zájezdním hostinci, kde přenocuje, ho přepadne jeho chronický sen, který se mu zdá vždy, když zažije něco stresujícího. Tentokrát je svědkem jeho noční můry Markýz (Jan Tříska). Zaplatí za něho škodu a pozve ho k sobě na zámek.Již během cesty se dovídáme o Jeanově komplexu, jenž pramení z osudů jeho matky. Po několika zlomyslnostech ze strany Markýze se oba skutečně dostávají do jeho domu. Jednou v noci je mladý Berlot svědkem libertinských orgií v zámecké kapli, kterých se, kromě Markýze, jeho sluhy Dominika, zúčastní i jakýsi přitloustlý, proplešatělý Markýzův přítel a čtveřice mladičkých dívek. Orgie jsou provázené zběsilým Markýzovým rouháním se Bohu. Berlot si zakrývá oči při sledování něčeho tak zábavného, jako je satanská mše s nahými ženami, orálním sexem a tlučením hřebíků do slabin sochy Ježíše Krista.
Zděšený Berlot vše pozoruje oknem kaple. Upoutá ho jedna z dívek Charlotte (Anna Geislerová), která se zcela zřejmě podvoluje orgiím z donucení.
Když si Markýz s Berlotem vzájemně vysvětlí své postoje k morálce a náboženství, nabídne mu Markýz pomoc, jež ho prý může zbavit psychických obtíží.
Odveze nerozhodného Berlota do ústavu, který vede Markýzův přítel dr. Murlloppe (Jaroslav Dušek). Je to ten proplešatělý, přitloustlý pán, který se zúčastnil libertinských orgií na Markýzově zámku. Berlot je tímto zjištěním otřesen a chce okamžitě ústav opustit. Své rozhodnutí však změní v okamžiku, kdy mu dr. Murlloppe představí Charlottu, ve které Berlot pozná onu dívku, tak brutálně donucenou k orgiím. Nakonec zůstává , jen aby pomohl ze spárů podivínů krásné Charlotte. Jenže odlišit blázny od lékařů pro Jeana není vůbec snadné. Je Murlloppe skutečný doktor, nebo blázen který řídí ústav? A jak vůbec správně řídit blázinec?

Hana Vaněčková