Americká krása / American Beauty

…look closer

Základní charakteristika
USA 1999, 122 min.
režie: Sam Mendes
scénář: Alan Ball
hudba: Thomas Newman
kamera: Conrad L. Hall
premiéra v ČR: 17.2.2000
žánr: drama

v hlavních rolích: Kevin Spacey (Lester Burnham), Annette Bening (Carolyn Burnhamová), Thora Birch (Jane Burnhamová), Wes Bentley (Ricky Fitts), Mena Suvari (Angela Hayesová)... atd.

ocenění: film získal 5 Oskarů (Nejlepší film roku, Nejlepší režie - Sam Mendes, Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli - Kevin Spacey, Nejlepší scénář psaný přímo pro film - Alan Ball, Nejlepší kamera - Conrad L. Hall) plus dalších 83 cen a 74 nominací. Podle internetové filmové databáze (IMDb) se v celkovém hodnocení umístil na 35. místě (8,6/10).


Děj

Rodina Burnhamových je na první pohled ideálním ztělesněním tzv. Amerického snu. Bydlí v krásném domě v solidní čtvrti, na příjezdové cestě parkují dvě auta, oba rodiče mají stabilní zaměstnání a krásnou dospívající dceru, která studuje na správné škole. Už samotné motto celého filmu – look closer – však naznačuje, že vše nemusí být vždy takové, jak se na první pohled zdá. Za úsměvy na veřejnosti se ve skutečností skrývají tragicky obyčejné životy s neméně všedními problémy, což umožňuje divákovi ztotožnit se velmi snadno s jednotlivými charaktery postav.

Lestrovi (otec) je 42 let, když si uvědomí, že se jeho život až příliš utápí ve stereotypu. Jeho žena i dcera ho považují za naprostého zkrachovance, jeho slovo u nich prakticky nemá váhu, navíc vykonává práci, která ho nebaví a tak se tuto krizi středního věku rozhodne řešit. Prvním obratem je výpověď v práci, tím druhým seznámení se s dceřinnou kamarádkou Angel. Obraz dokonalosti a harmonie, i když jen té předstírané, se tak zvolna začne kazit a vzniká vcelku nestandardní tragikomedie, kritizující tradiční velká americká témata, kterými jsou například:

Obecné pojetí krásy – Angel si myslí že je krásná, v závěru filmu se ale dozvídá krutou pravdu, že pod hezkým obalem je až nudně obyčejná. Další pojetí krásy lze vysledovat z postavy Rickyho a jeho amatérských záběrů mrtvého ptáka, zmrzlého bezdomovce na ulici nebo pohřebního průvodu. To vše je pro tuto postavu krásné. Proč se štítit smrti, vždyť krása může být objevena v úplně obyčejných věcech kolem nás. Před Jane se chlubí svou nejkrásnější scénou, kterou kdy natočil - poletujícím igelitovým sáčkem ve větru, který byl mimochodem onou prvotní inspirací A.Balla k sepsání scénáře.

RICKY: „Sometimes there's so much beauty in the world I feel like I can't take it... and my heart is going to cave in.“

Nenávist – Jane, vykreslená jako typický puberťák, nenávidí oba své rodiče. Matku kvůli jejímu životu podle scénáře, který nevybočuje doprava ani doleva. Otce kvůli jeho zájmu o její stejně starou kamarádku.

CAROLYN: „Lester, this is important. I'm sensing a real distance growing between you and Jane.“

LESTER: „Growing? She hates me.“

CAROLYN: „She's just willful.“

LESTER: „She hates you too.“

Závist – Ačkoliv je na začátku filmu Jane tak trochu ve stínu Angely, v závěru se tyto role otočí. Také Carolyn závidí svému kolegovi a pozdějšímu milenci, že je v oboru realit úspěšnější než ona sama.

Homosexualita – Rickyho otec je schopen svého syna zavrhnout, když začne mít pochybnosti o jeho orientaci. Z toho samého důvodu ostře kritizuje oba sousedy, jež spolu žijí v partnerském vztahu. Paradox vyvstane na konci celého filmu, kdy se pokusí v jedné z vyhrocených scén políbit Lestera. Je tedy i on homosexuál, který svoji orientaci tak dokonale tají? Pravdou je, že původně byl ve scénáři popsán i jeho vztah s již zemřelým kolegou z války ve Vietnamu, což celý problém více osvětlovalo.

Lež – Angela lže sama sobě i své kamarádce. Vymýšlí si údajné sexuální zážitky, aby na sebe neustále poutala pozornost. Ricky lže přísnému otci, jež svého syna vychovává po vzoru armádních velitelů, ohledně drog.

Odcizenost – pocit, že žijeme životy, nad kterými ani my samy nemáme kontrolu, ačkoliv se o to křečovitě snažíme.

Materialismus – zoufalé lpění na hmotných věcech. Jediná scéna celého filmu, kdy dojde k intimnímu přiblížení manželů Burnhamových, je vzápětí přerušena Carolyninou poznámkou:

CAROLYN: ”Lester. You're going to spill beer on the couch.”

She's immediately sorry she said it, but it's too late. His smile fades, and the moment is gone.

LESTER: “So what? It's just a couch.”

CAROLYN: “This is a four thousand dollar sofa upholstered in Italian silk. This is not "just a couch."

LESTER: “It's just a couch! This isn't life. This is just stuff. And it's become more important to you than living. Well, honey, that's just nuts.”

Láska – prezentovaná dvojicí Ricky a Jane, kteří se na konci filmu rozhodnou utéct do New Yorku. Otcem, který si několik sekund před svou smrtí se zalíbením prohlíží rodinnou fotografii a taktéž jeho ženou, která poté co zjistí, že je její manžel mrtvý, otevírá skříň a strhává na sebe jeho šaty.

Další zmiňovaná témata: krize středního věku, pedofilie, korupce, dospívání, smrt…

Symboly a jiné opakující se prvky

Prakticky téměř v každém výstupu jakoby byl zakotvený skrytý význam, na který lze přijít jen opravdu důkladným shlédnutím celého filmu. Následující kapitolu chci věnovat jednak oněm symbolům, které se ve filmu často velmi nenápadně a jakoby mimoděk vyskytují a jednak dalším opakujícím se prvkům, které neunikly mé pozornosti při sledování, a které podporují a ozvláštňují celkovou atmosféru snímku.


Symbolika mříží: Jde o scénu hned zkraje filmu, kdy Lester stojí u okna a přes skleněnou tabuli pozoruje svojí ženu jak pečuje o růže. Pohled z venku už nás nenechá na pochybách, že právě ono okno s členěnými příčkami nesymbolizuje nic jiného než mříže. Lester je ve vězení. Ve vězení stereotypu, příliš panovačné manželky, celého života. Další scéna v kanceláři tuto teorii jen potvrzuje. Lester telefonuje a na jeho stole stojí zapnutý počítač, na jehož obrazovce je text vyrovnaný též do podoby mříží. Co je ale nejpozoruhodnější je fakt, že tyto kancelářské mříže nejsou jen pracovním vězením, ale i plakátem k filmu Obvyklí podezřelí, kde si Kevin Spacey taktéž zahrál jednu z hlavních rolí.

Symbolika růží: ty se objevují především během Lestrových snových představ. Snášejí se lehounce k zemi, nebo vyplňují lázeň, ve které leží nahá Angela. V obecném významu jsou právě červené růže symbolem krásy, ale i vášně a lásky v jakékoliv podobě. Zajímavé je zde to, že i samotný název filmu American beauty odkazuje na jednu skutečnou odrůdu růže pěstovanou v Americe.

Symbolika fotografií: na začátku působí po bytě rozložené fotografie spíše jako výčitka. Odkaz na minulost, která je v nenávratnu, a kterou vystřídalo citové odcizení všech členů rodiny. V samém závěru Lester bere do ruky rodinnou fotografii, vzpomíná a usmívá se. Tento úsměv je zároveň i tím posledním v jeho životě, vrah mu na temeno přikládá revolver a pak zazní výstřel.

Amatérské záběry videokamerou: Jedním z nich film začíná. Jane leží na posteli, Ricky ji natáčí a rozmlouvají spolu. Tyto záběry nevstupují do děje nijak zřídka a mívají dvojí charakter. Jednak jimi Ricky prezentuje svoji představu krásna a jednak díky této jeho vášni ukazují jakoby druhou dimenzi pohledu, která v tu chvíli není (paralelně) možná. Příkladem je třeba scéna, kdy Jane pro Ricka předvádí striptýz v protějším okně. Vidíme záběr na Rickovu tvář s kamerou v ruce a díky televizi v jeho pokoji, která přenáší snímaný obraz, tedy i Jane v rozsvíceném okně.

Odrazy, zrcadla: I tento prvek hraje ve filmu velkou roli. Jen díky zrcadlu, které je jakoby náhodou natočené tak, že je vidět Jane do tváře, vidíme, že ji Rickyho nápis ze svíček udělal ve skutečnosti radost a ona se usmívá. Díky zrcadlům v místnosti se dokonce stává, že kamera zabírá pouze jejich odraz a ne realitu samotnou. Doplňující funkci pak mají odrazy, které přispívají k celkové výtvarné stránce filmu, jako jsou například ubíhajících mrakodrapy v předním skle auta atd.

Pohledy na ulici: Film je prostřednictvím těchto obrazů pojmut jako vyprávění. Vyprávění z pohledu Lestra Burnhama, 42letého muže s krizí středního věku. Kamera snímá alej z výšky a zatímco Lester prokládá záběr slovy, ulice se stále přibližuje. Tedy další ukázka určité symboliky, neboť v jednom z posledních záběru je směr snímání opačný a kamera se naopak odtahuje až obraz nakonec vystřídá černá obrazovka s jednou z klíčových vět filmu.

Opakované sekvence záběrů: Zde mluvíme hlavně o Lesterových snových představách, které jsou tímto trikem prodlužovány a tím pádem i zdramatizovány. Je to jako když se zasekne stará gramofonová deska a stále opakuje posledních pár sekund skladby. Lester natahuje ruku, aby se dotkl Angely a ta se několikrát vrátí o kus zpět, než je pohyb doveden do konce.

Archivní záběry: Ty můžeme spatřit na konci filmu, kdy Lester (teď už coby vypravěč, neboť jeho postava ve filmu byla právě zavražděna), vypráví o poslední sekundě v životě. O tom co se člověku promítne před očima. Tato poslední sekunda je v Americké kráse zobrazena právě těmito dobovými záběry z Lesterovo dětství, které se střídají jakoby v pásu za sebou s bezprostředním chováním jednotlivých postav, když zazní výstřel.

Forma zpracování

Na začátek třeba říci, že ve filmu se nachází jen velmi málo speciálních efektů, které jsou tolik příznačné pro americkou produkci, a to ještě jen v místech, kdy se objevují Lesterovy snové představy. Konkrétně jde o postavu Angely ležící v záplavě okvětních lístků růží, jejíž obraz je promítán na strop ložnice, a z něj se jakoby dolů k posteli tyto rudé plátky snášejí. Krom uměle vyvolané mlhy v koupelně u další z představ se mi jiný efekt ani nevybavuje. V souladu se scénářem lze tato skutečnost ocenit, jde přeci jen o drama, které zachycuje každodenní životy a ne fantastický příběh z jiného světa.

Nasvícení celého filmu je takové, že nikdy neodvádí pozornost od samotného děje, ale naopak jej podporuje či dokresluje celkovou náladu. Objevuje se hodně temných scén, kdy (pokud vůbec) jediný zdroj světla tvoří malá lampička kdesi v rohu místnosti, což může přispívat k intimní nebo jiné atmosféře odvíjejícího se příběhu. Dle jednoho zdroje je ale například uvedeno, že scéna, kdy se Lester uchází o práci v bistru, byla celá natáčena v noci a později upravena tak, aby to vypadalo jako ve dne. To nechám na posouzení každého, uvádím to zde jen jako zajímavost.

Speciální nasvícení lze pozorovat opět v oněch snech o Angele. Ve scéně, kdy se Lester setkává s Janinou kamarádkou poprvé, je to obzvláště patrné. Roztleskávačky zrovna předvádějí nacvičenou sestavu, ale ostatní dívky po chvíli úplně zmizí a objeví se frontální kužel světla, jež osvětluje pouze Angelu jako hlavní střed zájmu paralyzovaného Lestera. V druhé představě, kdy leží dívka ve vaně plné růží přichází světlo z velikého okna z boku a skrz žaluzie vytváří skoro až velkolepou podívanou z jakoby pohádkového světa.

Jednou z věcí, která dělá z tohoto filmu právem Oskary ověnčený snímek je ale scénář a výstavba dialogů. Zatímco některé pasáže jsou vyloženě metaforické a hluboké, takže je potřeba nad právě řečeným trochu zapřemýšlet, jiné se naopak nesou v lehkém tónu, jsou vystavěny s dávkou vtipu a odpovídají skutečným rozhovorům vedeným v reálném životě. Jedním z příkladů nezapomenutelné výstavby dialogu je scéna u stolu při večeři, kdy Lester oznámí, že nechal práce. Manželka se na něj rozkřičí, dochází k hádce, Lester uvádí věci na pravou míru a neustále prokládá svoji řeč otázkou, kdy už mu někdo podá talíř s chřestem. Díky rozkřičené Carolyn, která ho ovšem nenechá domluvit, ale později onen talíř stejně skončí na zdi. Lester svůj nenadálý počin okomentuje překvapivě klidně: „Don't interrupt me, honey.“ A pokračuje v jídle jakoby se nic nestalo.

Dalším příkladem by mohla být scéna, kdy Ricky zaujatě vypráví Jane o kráse, o nahrávce s poletujícím igelitovým sáčkem. Tehdy proběhne i první polibek, ve vzduchu to jiskří, napětí se dá krájet a najednou následuje Janina otázka, která spolehlivě vrací zpět do reality: „Oh my God. What time is it?“

Film byl zároveň i velmi dobře herecky obsazen. Každý charakter je zcela realistický, lehce uvěřitelný a tím pádem se lze z hlediska diváka do jednotlivých rolí jednoduše vžít. Každá postava ve filmu má odlišnou a zároveň velmi zajímavou povahu, takže zde vidíme reprezentaci mnoha typů, s kterými se denně setkáváme v reálu. Angela je například přesný příklad arogantní mladé dívky, Ricky je zase naopak charakteristickým příkladem jedináčka-introverta a Jane typickou puberťačkou.

Role Lestera Burnhama byla původně nabídnuta Tomu Hanksovi, ale ten ji nepřijal. Angelu měla hrát Kirsten Dunst a v době natáčení bylo herecké postavě Jane Burnhamové teprve 17 let, takže nejenže se muselo žádat o souhlas rodičů k veškerým lechtivým scénám, ale ti byli nakonec i přítomni při natáčení.

V konečných úpravách byly sice některé scény z filmu vystříhány, ale jen na základě relevantních důvodů. Buď zpomalovaly děj, tříštily divákovu pozornost nebo byly jednoduše zbytečné. V původním scénáři se tak například měl Lester s Angelou vyspat, ale na poslední chvíli se rozhodlo, že k tomu nedojde a film měl končit obviněním Rickyho a Jane z vraždy jejího otce. Jako důkaz mělo posloužit video, kde Jane nabízí Rickymu peníze za to, že to udělá. I toto v konečné verzi chybí.

ve filmu je zároveň použito s velkým citem i přechodů. Mnoho z nich tvoří střihy, po nichž následuje černá obrazovka, čímž se simuluje čas mezi uplynutím jednotlivých událostí. Jednoho takového velmi působivého střihu je použito v samém závěru. Lester je zavražděn, následuje monolog, kdy kamera snímá ulici a pomalu stoupá k nebi: “You have no idea what I'm talking about, I'm sure. But don't worry...” obrazovka zčerná a zazní poslední věta: “You will someday.”

Závěr
Ačkoliv se na první pohled může zdát, že Americká krása je de facto komedií s nespočtem vtipných scén a ironických situací, pod povrchem toho všeho se skrývá plnohodnotné drama. A i když hlavním poselstvím filmu není zdokumentovat americkou společnost, jako spíš ukázat, že krásu lze hledat i v těch nejobyčejnějších situacích i tak zůstává tento film velmi příznačný pro americkou kulturu.

Jednou z jeho nejúčinnější zbraní je podle mého názoru skutečnost, že každá scéna, nehledě na svou důležitost, dokáže pevně udržet divákovu pozornost, takže se například onen slavný a přitom naprosto banální výjev s poletujícím igelitovým sáčkem stane skoro nevídanou podívanou.

Stejně tak herecký výkon Kevina Spaceyho je něčím, co diváka přiměje doporučit film svým známým. Jeho role, i role ostatních jsou napsané takříkajíc na tělo. A pokud ne na tělo samotným hercům, tak zcela jistě na tělo jakéhokoliv diváka. Každý se v tomto snímku dokáže v nějaké z postav najít, což je další z mnoha faktů, který dělá tento snímek divácky přitažlivým.

Dále se nesmí zapomenou na minimalistickou hudbu od T. Newmana, která pomohla spoluvytvořit správnou atmosféru na těch místech, kde to bylo potřeba, takže některé z jejích motivů jsou schopny vrýt se divákovi do paměti na hodně dlouho.

Stejně tak scénář a výstavba dialogů, střih nebo kamera, která může místy působit trochu tradičně ale ve skutečnosti ji prospívají charakteristicky dlouhé a až hypnotizující záběry.

Co říci závěrem? Zvláštní je, že navzdory vší té chvále na mě Americká krása jako celek nepůsobí jako velkofilm nebo kasovní trhák. Ale možná právě ta obyčejnost a banalita z celého filmu dělá vskutku nadstandardní dílo americké kinematografie.


Jana Pecholtová