Králíkárny aneb panelákový způsob života

Panelák je dům postavený z prefabrikovaných částí.Ty umožňují zrychlit dobu výstavby, ovšem platí se za to malou rozmanitostí. Jeden z prvních průkopníků, který usiloval o nahrazení tradiční cihly něčím chytřejším byl majitel stavební firmy Frank Bunker Gilbert. Chtěl docílit toho, aby se cihly dostávaly k zedníkům co nejrychleji. Nakonec dospěl k názoru, že cihly by se mohly zvětšit, a tím by zedníkům usnadnila práce.

Domy z betonových dílců se poprvé objevily ve 20.letech 20.století v projektech velikána Bauhausu, funkcionalisty Waltera Gropiuse. Nejen on, ale i další avantgardní architekti usilovali o standardizaci a prefabrikaci domů. Hlavní předností tohoto betonového lega byla rychlost výstavby, která nabízela řešení tehdejšího problému - kam umístit lidi, kteří se stěhovali do měst za prací. Experimentům s betonovými panely učinila přítrž válka. Hitler prohlásil moderní architekturu za zvrhlou a velmi rychle ji zakázal. Další příležitost dostala až po válce při obnově měst.

K tomu, abychom správně pochopili komplikovanou situaci, která vedla ke zrodu betonových megasídlišť, musíme se vrátit do dvacátých let minulého století. Architekt Marek Lehmann osvětluje tehdejší situaci takto: „ Ve dvacátých letech minulého století se v architektuře a urbanistice začala poměrně prosazovat radikální levicově orientovaná skupina avantgardních funkcionalistů. Ti zavrhovali estetickou stránku architektury a razili ideje doslova „konstruování nového života“ , ve které měli hrát architekti roli sociálních inženýrů. Soutěže obesílal projekty společných domů, ve kterých se počítá s úplným zkolektivizováním života – jedinec má k dispozici pouze vlastní malou buňku a všechny činnosti vykonává v kolektivních prostorách domu“

Levicoví konstruktivisté své myšlenky rozvíjeli do urbanistických koncepcí. Jejich návrhy na město absolutně postrádají ulice, bloky i přirozené dominanty, jako jsou náměstí, radnice nebo kostely. Je to rozděleno na zóny. V jedné lidé pracují, v druhé se baví a do další se chodí vyspat. Ale těmto funkcionalistům je třeba přiznat, že je jejich myšlenka není v podstatě špatná. Nechtěli, aby lidé spali v zatuchlých a špinavých činžácích. Jejich ideálem byly byty malé, ale zase čisté, postavené v zeleni a s odpovídajícím sociálním vybavením dostupným pro každého. Používali řádkové schéma uspořádání domů, které bylo vsazeno do krajiny. Toto zasazení mělo umožnit lepší větratelnost, zajišťovat dobrou osvětlenost. Poté, co se do koncepcí pustili socialističtí inženýři, zůstalo jen u řádkování. Při stavbách kolosů jako je například Jižní město, stáli proti sobě architekti, kteří se snažili v projektech zachovat urbanistické principy. Samozřejmě ekonomové viděli jen tu výhodu, že se domy staví v řadách a tím pádem mezi nimi může dobře jezdit jeřáb. Panelové domy dosáhly největšího rozkvětu v době, kdy bytová situace byla totálně katastrofální a rychlost výstavby byla prvořadým kritériem. V 50.letech se začalo stavět jako o závod, v Československu první panelové domy vyrostly už v roce 1953. Nazývali se G-40 –G, podle Gottwaldova (nynější Zlín), kde byl první z nich postaven. Čtyřicítka označovala počet bytů. Později přibyly další varianty.

Jak už to bývá, postupem času budovatelské nadšení začalo opadávat a s ním i balkony a obvodové panely. Už to nebyl ten nejlepší a nejrychlejší způsob, jak dostat co nejvíc lidí na jednu hromádku. Přišlo se na to, že tradiční město s ulicemi vyhovuje mentalitě člověka lépe. Největším překvapením pro nás určitě bude zjištění, že se neví jakou životnost tato paneláková konstrukce má. Zdá se, že na tento detail páni architekti nejspíš zapomněli a neuvědomili si, že postupem času se toto musí řešit. Proto se v současné době potýkáme s otázkou, co budeme s dosluhujícími sídlišti dělat. Komplexní obnovou lze zvýšit životnost a o třicet možná padesát let. Spousta miliónu ročně se dává na opravu nejakutnějších trhlin – tepelná izolace, oprava opláštění, balkonů, střech, výměnu oken a podobně. Obávejme se, ale plynutí času, kdy je možné, že se panelák může složit, jako domeček z karet.

Patková Andrea,
Zdroj: |Čili Chili, březen 2008.