Romská tradiční řemesla

V současné majoritní společnosti, která je převážně tvořena již občany narozenými po druhé světové válce, přetrvává názor, že Romové se vždy živili příživnickými způsoby života – žebrali, kradli slepice a dosažitelné potraviny, handlovali s koňmi, vykládali z karet a z ruky a i jinak podváděli. Tyto obživné způsoby užívaly zejména ženy a děti jako vedlejší doplňkovou činnost k řemeslné či jiné práci mužů, jejichž příjmy většinou nepostačily na pokrytí základních výdajů, zejména stravování početných rodin.

Zabezpečování obživy mnoha venkovských romských rodin probíhalo dvěma i více způsoby, zejména však převládala romská řemesla, různé druhy obživy a pomocné práce, které byly spjaty se soukromým zemědělským hospodařením, přičemž se služby navzájem doplňovaly.Za řemeslné práce a pomocné práce byli Romové většinou odměňovány ve vesnickém prostředí v naturáliích jako nejlevnější pracovní síla.

Tato hospodářská symbióza byla přerušena zánikem většiny soukromých zemědělců a vznikem zemědělských družstev, státních statků a strojně traktorových stanic, a tak postupně řemesla a dovednosti Romů zanikly.Svoji úlohu v tom sehrál i zmíněný přesun venkovského romského obyvatelstva do průmyslových a městských částí v českých zemích.
Mezi tradiční romská řemesla a dovednosti, které Romové přinesli ze své indické pravlasti a provozovali je ještě v poválečném období patří:

• 
  Kovozpracující řemesla- kotlářství (výroba měděných a později hliníkových výrobků, zejména u Olachů),kovářství (nejtypičtější tradiční romské řemeslo, někde ještě udržované), zvonkářství (zejména plechové nebo mosazné zvonky pro dobytek)
  
• 
  Dřevozpracující řemesla – korytářství ( dřevené předměty do domácnosti, zejména koryta pro prasata nebo na těsto),košíkářství (zaměřeno na výrobky z neloupaného i loupaného proutí a košťata, rozšířeno zejména ve slovenských osadách)
  
• 
  Ostatní řemesla- hliněné výrobky (výroba hliněných cihel tzv. valků,což jsou surové nepálené cihly), výroba kartáčů a štětek ( z pročesaných prasečích štětin nebo koňských žíní), koňské handlířství (založeno na zprostředkování prodeje za pomocí „omlazovací kůry“, překupnictví(koupě starých hadrů a jejich další výměna).
  

Zaniklá řemesla, provozovaná po staletí venkovskými romskými řemeslníky, zůstala zakódována v povědomí současných generací. O tom svědčí i vzrůstající zájem o jejich obtížnou obnovu, jakožto o jednu z cest identifikace robství a jeho zviditelnění i většinové populace

Andrea Patková