Milada Marešová- Zapomenutá malířka českého modernismu

Místo: Pražákův palác Moravské galerie v Brně, Husova 18
Termín konání: 14.3.- 25.5.2008

Již měsíc je v prostorách Moravské galerie v Brně pro návštěvníky přístupná výstava jedné z českých meziválečných malířek, jejichž dílo je dnes ve srovnání s pracemi jejich mužských kolegů takřka neznámé.
Malířka, kreslířka a ilustrátorka Milada Marešová se narodila 16.listopadu 1901 v Praze. Její otec, profesor František Mareš- významný fyziolog a filozof, přestože byl sám nesmírně vzdělaný, zásadně se stavil proti vysokoškolskému vzdělání žen. Jeho dcera Milada měla ale přesto štěstí, jelikož její otec studium umění nepovažoval za univerzitní studium v pravém slova smyslu. Dokonce měl k výtvarnému umění velmi vřelý vztah. Podobně na tom byla i matka Emílie, která dokonce byla ilustrátorkou vědeckých publikací svého muže. Marešová tedy patřila mezi první ženy, jimž se po roce 1918 otevřely brány akademického uměleckého vzdělání.
Nejprve studovala na Uměleckoprůmyslové škole, posléze přešla k Vojtěchu Hynaisovi na pražskou Akademii výtvarných umění a absolvovala stáž u Františka Kupky v Paříži. V roce 1925 měla první samostatnou výstavu v Topičově salonu v Praze a o pět let později vystavovala v prestižní Aventinské mansardě, která ve 20. letech představovala veřejnosti tehdy mladou a nadějnou avantgardu dnešní špičky moderního umění - Štyrského, Čapka, Fillu či Toyen.
Vedle ilustrací se věnovala i novinové kresbě. Spolupracovala s časopisy Prager Presse, České slovo, Lidové noviny, Pestrý týden a Ženský svět. Dále pak pracovala jako scénická výtvarnice divadla na Vinohradech a Komorního divadla.
V roce 1940 byla zatčena gestapem za spolupráci s ilegálním časopisem V boj a následně byla odsouzena ke dvanácti letům káznice a deseti letům ztráty cti. Z doby jejího pobytu v ženské káznici ve Waldheimu pochází řada kreseb, jež uzavírají hlavní část výstavy. Po druhé světové válce se Marešová věnovala především dětské ilustraci a k malbě se vrátila až na začátku šedesátých let.

Umělkyni, která přispěla k posílení ženské emancipace ve společnosti a která zpracovávala ženská témata (obrazy matek, dcer, nevěst, žebraček, osamělých žen, prostitutek…), představuje kunsthistorička, jež se specializuje na genderovou problematiku ve výtvarném umění, Martina Pachmanová. Opomenutí Milady Marešové v dějinách umění zdůvodňuje tím, že se její dílo výrazně vymyká tehdejší produkci. Inspiraci totiž hledala v německé Nové věcnosti, kterou tuzemská meziválečná avantgarda odmítala a jejímž ohlasům v českém moderním malířství se dosud nikdo obšírněji nezabýval.
Výstava nabízí ucelený pohled na tvorbu zapomenuté malířky, součástí expozice je i projekce filmu z domácího prostředí nebo rozsáhlý soubor ručně malovaných diapozitivů, který Marešová vytvořila na začátku dvacátých let. Na výstavě nemůžou chybět ani fotografie, korespondence či dokumenty spojené s Marešovou.





Miloslava Jelonková