V současné době běží v českých kinech jako každoročně putovní přehlídka filmů Projekt 100. Jako vždy i letos nabízí několik starších snímků, které by určitě neměly žádnému filmovému fanouškovi uniknout.
Jedním z nich je film z roku 1919 ´Kabinet doktora Caligariho´ od německého režiséra s českými předky Roberta Wieneho. Vypráví se zde příběh z města Holstenwall, kde na jarmarku předvádí doktor Caligari somnabula Cesara, který umí zodpovědět všechny otázky návštěvníků. Každou noc se stane ve městě záhadná vražda. Když je zavražděn mladík, kterému Cesar předpověděl smrt, začne jeho přítel podezírat Caligariho. Nakonec zjistí, že Caligari v noci zastírá svou činnost figurínou, kterou dává do truhly místo Cesara. Při honbě za Caligarim je doveden až do místního ústavu choromyslných a zjistí, že Caligari je jeho ředitel. Zneužívá své funkce a mezi pacienty si vybral muže, který by byl ideální postavou pro jeho zrůdný záměr. Film končí obratem, kde je naznačeno, že celý příběh byl představami blázna, který je v ústavu zavřen. Na dvoře ústavu potkáváme jeho milou i Cesara mezi ostatními pacienty. Ukončení snímku ale prý bylo změněno oproti původnímu záměru autorů.
Jedná se samozřejmě o film němý, v kinech doplněný o nepůvodní hudbu, která je na jednu stranu originální, na druhou stranu v některých pasážích úplně nepasuje k obrazu. Nezdá se mi, že by hudba, která je k této kopii přidána, byla schopna dostatečně navozovat atmosféru, o kterou se filmový snímek snaží.
Jednoznačně největším přínosem tohoto filmu světové kinematografii je jeho výtvarné zpracování. Celkový výraz se nese ve stylu expresionismu, který nastupoval v době vzniku filmu v Německu na výtvarnou scénu. K tomuto směru ukazuje už obraz somnabula, který Caligari vystavuje na ulici před svým stanem. Nejvíce zaujmou výrazné kulisy, navozující dojem stísněnosti a umocňující strašidelnou atmosféru. Jsou jimi naznačeny stíny a zákoutí, deformované vidění reality a zároveň mohou být obrazem nalomeného německého sebevědomí a celkové situace Německa po světové válce. Spolu s výtvarným řešením přispívá k celkovému dojmu i výrazný projev a nalíčení herců.
Přestože dnes již nemůžeme čekat od tohoto filmu takový účinek jako v době jeho vzniku, určitě stojí za to ho vidět. Je svým uměleckým provedením hororového námětu příjemnou protiváhou tomu, co můžeme dnes v tomto žánru obvykle vidět v kinech.
Svatava Šmejkalová
Žádné komentáře:
Okomentovat