úterý 4. března 2008

Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (Sweeney Todd: The Demon Barber of Fleet Street)

USA/VB, 2007, 117 min
Režie: Tim Burton
Hrají: Johnny Depp, Helen Bonham Carter, Alan Rickman, Sasha Baron Cohen
Premiéra CZ: 7. 2. 2008
Premiéra US: 21. 12. 2007
Hudba: Stephen Sondheim, Hugh Wheeler


Režisér Tim Burton natočil filmový muzikál. Vražda, hektolitry krve a trocha kanibalismu - i tak by se dal tento filmařský kousek charakterizovat. Hlavní postavou je zpívající holič, který se světu mstí podřezáváním krků. Přes tuto bizarní zápletku si film odnesl dva Zlaté glóby: za nejlepší film v kategorii muzikál/komedie a za nejlepší herecký výkon (J. Depp). Tento film rozhodně stojí za zmínku, snad už jen tím, že názory na něj se velmi liší.

Děj vychází z muzikálu, který se hrál na Brodwayi od konce 70. let. Temný příběh se odehrává v Londýně minulého století a vypráví o holiči Benjaminu Barkerovi (Johnny Depp), který je posedlý pomstou, neboť zásluhou zlotřilého soudce přišel o manželku a dceru. Proto (tentokrát již pod jménem Sweeney Todd) vyráží opět do Londýna, a tuto chybu nehodlá oplatit jinak než krutou pomstou. Nad krámkem paní Lovettové si otevírá holičství, kde své zákazníky nemilosrdně podřezává břitvou. Objeví se však problém, kam s mrtvými těly, který brilantně vyřeší paní Lovettová (v podání Helen Bonham Carter) - mrtvoly zapeče do masových koláčků. Tento pokrm se stane „hitem“ a dříve upadající obchůdek paní Lovettové jen vzkvétá. Nejen že jí již nevadí soused brutálně likvidující své zákazníky, nýbrž se s ním spojí a stanou se z nich důmyslní „spolupracovníci“. Děj se zamotává ve chvíli, kdy se objeví dcera Sweenyho Todda a závěr je překvapující...

Tato až odpudivá a zdánlivě jednoduchá zápletka v sobě však nese více. Vnímavý divák pochopí, že nejde jen o akt vraždění, ale základními motivy filmu jsou v první řadě láska a pomsta. Ano, motivy často opakované, ale přesto stále silné, neboť v sobě skrývají ono lidství, které je společné pro každého člověka.

Film je točen jako muzikál, ale nečekejte žádné sladké „love songy“ ani populární melodie. Texty písní jsou pořádně ostré a skladby melodicky složité.

Ve filmu se objevují i komické momenty - absurdně působí postava paní Lovettové. Burton zde skvěle kombinuje brutálnost, vtip a lásku, což se jen tak někomu nepovede.

Za pozornost stojí estetické zpracování filmu. Snímky Tima Burtona vždy vynikaly originálním zpracováním barev a ani tento není výjimkou. Celý film se nese převážně v temné, šedohnědé kombinaci, kterou rozjasňují proudy rudé krve. Některé záběry pak působí jako malé umělecké dílo, postavy jsou aranžovány do promyšleného pozadí s detaily, avšak nepůsobí nikterak strojeně. Charakteristiku postav lze odhadnout podle kostýmů. Sweeney Todd a paní Lovettová vystupují pouze ve tmavých barvách, jejich obleky působí obnošeně, stejně tak jako jejich „image“ - zacuchané vlasy, zsinalý obličej, navíc se pohybují většinou ve špinavém prostředí, které tvoří podstatnou část filmu. Všechny interiéry působí odpudivě, například rozpadající se holičství Sweeneyho Todda, zašlý krámek plný švábů paní Lovettové, šokující prostředí blázince... Bez tohoto zpracování by jen těžko film dosáhl tak hrůzné atmosféry.

Po uvedení premiéry se otevřela debata, zda násilí, které je ve filmu zobrazeno bylo nezbytně nutné. Scény, které se tohoto týkají však nelze brát tak úplně vážně - nepůsobí hororově, spíše ironicky, absurdně a v přítomností postavy paní Lovettové až trochu komicky. Na násilné záběry v tomto snímku je třeba se dívat s trochou nadsázky.

Pokud se vám ani nyní nechce uvěřit, že by film s takovýmto obsahem mohl mít nějakou uměleckou hodnotu, nezbude vám nic jiného, než si na něj zajít do kina (tedy pokud máte silnější povahu).



Veronika Loukotová

Žádné komentáře: