Nizozemské malířství 17. století - Pieter Claesz

Jedním z největších úspěchů evropského malířství kolem roku 1600 bylo ustanovení zátiší coby nového žánru. Zatímco první generace malířů zátiší byla fascinována věcmi okolo nás a tím, jak tyto věci zachytit na plátno (pomocí naivního super-realismu), druhá generace zkoumala spíše složitost toho, jak jsou objekty uspořádány v prostoru a jak se jeví na světle a v běžných podmínkách. Pieter Claesz byl přitom vedoucí postavou těchto „bádání“, které se později staly základnou realistického malířství.

Narodil se pravděpodobně ve Flandrách kolem roku 1597 a jako mladý muž vyrůstal ve vzkvétajícím městě Haarlem, kde byl i pokřtěn jeho syn Nicolaes Berchem – pozdější významný krajinář, a kde i sám Pieter roku 1660 nakonec zemřel. Haarlem nebyl jen centrem Manýrismu v Holandsku a domovem Franse Halse. Žilo zde velké množství jiných malířů, jež pracovali též na zátiších. Claesz byl jejich tvorbou silně inspirován a v roce 1634 byl dokonce přijmut jako člen do haarlemského cechu sv. Lukáše, který mezi sebou malíři uzavřeli, ale Pieter velmi brzy začal pracovat na vytváření svých vlastních idejí, až se záhy stal jedním z nejvýznamnějších umělců zátiší 17.století. Byl totiž prvním umělcem, jež dokázal vyobrazit předměty každodenní potřeby (jako talíř, číše, příbor, ovoce) takovým způsobem, že pak vyzařovaly zvláštní magickou krásu a mystickou harmonii. Obrazy jsou vyplněné září zobrazených předmětů v měkkém osvětlení a díky realistickému zobrazení oliv, čerstvého ovoce, křupavého pečiva a koláčů se až sbíhají sliny na jazyku. Většina vypodobněných objektů však nebyla zvolena náhodně, jak by se mohlo zdát. V jeho zátiších byly často skryté symbolické významy, kterým v té době všichni lidé lehce rozuměli, ale dnes je jejich symbolika našemu myšlení víceméně skrytá a ocenění pak nezískává význam, jako spíš dokonalost zpracování. Uvedla jsem, že význam je sice skrytý, ale symboly zobrazované na Claeszových dílech ve velké míře naráží na pomíjivost života, neboli na takzvanou symboliku Vanitas.


Vanitas (Vanitas vanitatum, omnia vanitas)

V umění je vanitas typem symbolického malířství zátiší nejběžněji využívaného severoevropskými malíři ve Flandrách a Nizozemí v 16. a 17. století. Slovo pochází z latiny a znamená „prázdnotu“ volně přeloženo pak označuje jakousi nesmyslnost pozemského života a pomíjivou povahu věcí - malichernost, marnivost.

Malby provedené ve stylu vanitas mají připomínat právě tuto pomíjivost života, zbytečnost jakéhokoliv pozemského potěšení a nevyhnutelnost smrti, což navozovalo pochmurný pohled na svět.

Mezi běžně využívané znaky pak patří lebky, hnijící ovoce (jako symbol rozkladu nebo stárnutí), bubliny, kouř, hodiny, ale také hudební nástroje, které symbolizují pomíjivost hudby a tím i prchavou povahu života.

Snídaně a bankety

Dílo Petera Claesze by se dalo rozdělit na několik period. Až do roku 1625 jeho zátiší zobrazovala stůl, na kterém leželo různé kuchyňské náčiní – skleničky, příbory resp. nože, jídlo a ovoce. Barevnost byla svěží a čistá, ale o něco málo později se u něj začalo objevovat viditelné zjednodušování – jednotlivé věci jsou redukovány třeba jen na samostatnou sklenici, talíř s rybou a houskou jako znázornění střídmého jídla. Prostota, která byla v té době propagována z kazatelen kostelů, se tak odrazila právě v těchto jednoduchých kompozicích znázorňujících snídaně či bankety. Vedle Willema Hedy je Pieter Claesz nejdůležitějším malířem tohoto typu zátiší, které jsou též uváděny jako monochromní bankety, protože jsou malovány výhradně v šedých, hnědých a zelených odstínech.

Od roku 1640 ale Claeszovi tvorba změnila znovu svou tvář a pozdější díla se vyznačovala bohatým využitím škály barev (lokální barvy se ale vždy slučují ve prospěch jednotného společného tónu), důrazem na texturu materiálů a zachycením světelných odrazů. Počet objektů vzrostl a zahrnoval i nespočet nákladného nádobí a drahé skleněné výrobky, množství ovoce, kytek, zvěřiny a drůbeže. Tato pozdní práce pak inspirovala mistry jako Jana Davidsze de Heem, Abrahama van Beyeren a Willema Kalfa, kteří taktéž v tomto žánru excelovali.

Pieter Claesz se tedy stal jedním z nejvýznamnějších umělců 17. století zaměřujících svoji tvorbu na malbu zátiší a to, že jeho malby byly už ve své době velmi úspěšné dokazuje koneckonců i fakt, že ještě za malířova života byly hojně napodobovány a plagiovány. Česká republika se může pochlubit vícero reprezentacemi Claeszovy tvorby, přičemž jeden z obrazů – Zátiší s vinnou sklenicí z roku 1648 – je i zastoupen přímo v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou.

Obrazová ukázka


Jana Pecholtová