Stavební veletrhy 2008

Svátek jara pro všechny stavitele, architekty, developery, dodavatele i stavby chtivé rodinky, nadšence z řad laické veřejnosti a studenty se konal jako každý rok na Brněnském výstavišti. Letos mu připadl 22. – 26. duben. Pod patronací firem IBF, SHK (technická zařízení budov) a Urbis invest (investice, finance, reality a technologie pro města a obce) jakožto třech spolupořadatelů akciové společnosti Veletrhy Brno a záštitou ministerstva pro místní rozvoj a asociace krajů se letos podařilo zorganizovat ve svém oboru statisticky největší veletrh ve střední Evropě.
1450 vystavujících firem obsadilo celkem 74 300 metrů čtverečních plochy ve všech pavilonech a na volných plochách areálu brněnského výstaviště. Zahraniční firmy z 24 zemí tvořily 15 procent všech vystavovatelů. Veletrhy navštívily oficiální delegace odborníků z Ruska, Běloruska, Polska a Slovenska. Celkem se na veletrhu objevilo asi 95 000 lidí, z čehož 70 procent byli odborníci. Společnost Veletrhy Brno tak může zvesela oslavovat 80. výročí svého založení.
Několik měsíců dopředu inzerovaná účast obrovského množství firem nakonec udolala i mě, a tak jsem vyrazila ve čtvrtek 24. z Prahy. Okolo osmé, tedy už hodinu před oficielním začátkem, se před branami tísnilo množství nedočkavých návštěvníků ze stran veřejnosti, kteří dost nerudně sledovali vedlejším vstupem volně procházející vystavovatele. Ti běželi srovnat chlebíčky, zastrkat zbývající letáky do přihrádek svých stánků a praktikovat poslední rétorická cvičení, aby byli schopni pronášet oslavné projevy s patřičnou nonšalancí a dostatečným emocionálním nábojem a udrželi si tak pozornost ledově chladných statiků i brněnských důchodkyň. Přesně v devět se teatrálně ozvala z amplionů famfára a odstartovala popichování rohy kožených kufříků, šlapání po nártech a podrážděně škubavé pohyby kravat, všichni však svorně pracovali na utvoření neproniknutelného špuntu. Nakonec ke zklamání přítomného tisku nedošlo ke ztrátám na životech ani nikdo neječel. Ve velikém prostoru výstaviště se vše rozmělnilo, na rohy kufříků v podkolenních jamkách se diplomaticky zapomnělo a šlo se s úsměvem obchodovat, vyjednávat, prohlížet, pomlouvat konkurenci a obdivovat novinky.
První stánek hned u vchodu vítal všechny nadšené stavaře a pány továrníky možná trochu nečekaně srdcema z perníku a zelenými hady, u toho dalšího už ovšem čekala na své nápadníky rypadla s několikametrovými rameny, a tak jsem hned v úvodu byla pořadateli přesvědčena o tom, že je tu opravdu pro každého něco. Protože osmdesát procent davu zatočilo do pavilonu A, rozhodla jsem být originální a začala jsem pavilonem Z. Nebylo tomu tak jen z asociálních pohnutek a touze po jedinečnosti, tento pavilon totiž podle průvodce sliboval nejvíce pro případného zájemce o design, protože byl po kopuli nacpaný vybavením koupelen. K vidění byly nejnovější systémy masážních sprchovacích boxů, hydromasážní vany respektive bazény a vůbec výběr wellness vybavení koupelen na špičkové úrovni. Tak jsem strávila několik hodin zíráním na krásné vzory a dezény dlaždiček, baterie, umyvadla, držáky na zubní kartáčky, vany s vestavnými led diodami, sprchové rozprašovače, parní sprchové kouty, sauny atd. Nadšení všech krotil pohled na ceny, pokud byly vůbec viditelné. Chybět nesměly samozřejmě ani nevymýtitelné pozlacené a rustikální kohoutky, umyvadla s barokními nožičkami apod., potěšující však bylo, že se tyto produkty vyskytovaly tak ve čtyřprocentní menšině. Největší dojem na mne učinila přednáška jakéhosi managera firmy, jejíž jméno jsem pečlivě zazdila, kterou držel asi ke dvaceti zúčastněným (patrně budoucím distributorům). Zapáleně, s nevídanou kadencí jim kázal o nádherných ostrých hranách koupelnového nábytku jako o hudbě budoucnosti a zaštiťoval se bezbrannou vážně pěknou baterií od pana „Štárka“. Když už bere na jazyk jméno tohoto designéra, alespoň by si mohl zjistit jeho národnost. Sečteno a podtrženo jsem však odcházela z pavilonu Z s povznesenou náladou, vážně to stálo za vidění…
V dalších pavilonech jsem shlédla především množství nových zajímavě použitelných materiálů a něco oken a dveří. Zajímavý byl i stánek propagující krby na etanol. Není to sice zas taková novinka, několik firem v Německu už je pár let velmi úspěšně prodává, u nás ale příliš rozšířené zatím nejsou. Je to zajímavý nápad – není nutné budovat komín ani přikládat, nešpiní sklo, jsou relativně bezpečnější, ekologické a tvarově pochopitelně méně omezené než klasické krby s vložkou a komínem. Krbu na dřevo sice asi konkurovat etanolové nemohou, protože nad hořící polínko prostě není, ale jako dekorace je to rozhodně dobře využitelné.
Zážitek z veletrhu byl a s chutí se do Brna vypravím znovu i přes to, že ta část výstavy, která mě zajímala, tvořila možná patnáct procent z celé plochy výstaviště. Nad tímto částečkou jsem totiž strávila skoro celou otevírací dobu jednoho dne a odjížděla jsem dostatečně vyřízená a plná informací, inspirace a letáků na to, abych příště s cestou neváhala.

Eva Grochová

výstavy