Taneční muzikál Čachtická paní

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla přichází s novým tanečním muzikálem. Po Edith -vrabčák z předměstí je to již druhý pokus o toto netradiční představení. Právě muzikál Edith – vrabčák z předměstí se drží na výsluní již osm let. Je tedy nasnadě otázka, zda Čachtická paní je a bude pro diváky stejně tak lákavou lahůdkou a zda nezklame.
Autorem hudby je Petr Malásek. O libreto, režii a choreografii se postaral Libor Vaculík. Právě tato dvojice vytváří projekty, které jsou velmi originálně pojaty, kde se prolínají taneční a vokální složky. Předlohou se stal slavný román Joža Nižňanského. Atmosféru tohoto strašidelného a ponurého příběhu doplňuje scéna Martina Černého, texty Václava Kopty a kostýmy Romana Šolce.
Čachtická paní je kouzelné propojení tance, zpěvu a hereckých dovedností. Zvláště pak u tanečníků jsou v tomto představení důležité i herecké výkony. Asi nejzajímavějšími momenty jsou klíčové scény, které probíhají jako zpomalený film. A právě v těchto okamžicích je velmi důležité výrazové vyjádření, které musí rozpoznat i diváci v posledních řadách. Velmi zajímavou složkou jsou pak také průvodkyně dějem. Osmero zavražděných dívek, které představují jak varování před vražedkyní, tak svým způsobem i svědomí Čachtické paní. Jejich „zombie“ pohyby, obličeje potažené šedivou silonovou punčochou a krvavé skvrny po rukou a kostýmech, vyvolávají děs, hrůzu a strašidelnost. Dalším prvkem vyvolávajícím pocity mrazení je znamenitý výkon Hany Seidlové, která alternuje Radku Fišarovou. A právě herecký výkon tak trochu zastiňuje část pěveckou. Aplaus sklidila i jedna z dalších hlavních postav – pokřivený sluha Ficko v podání Jana Révaie (alternuje Zbyněk Fric). Zde se musel prokázat herecký, pěvecký i taneční talent, a ten oba zajisté mají.
Nesmím opomenout ani hlavní taneční role. Velký prostor dostali hlavně Ivona Jeličová jako dcera Eržika, Viktor Gutov jako buřič Andrej Drozd a Miroslav Hradil jako kapitán Imrich Kenderessy. Tyto taneční jedničky opět dokázali, že plzeňský balet patří mezi nejlepší. Úsměvným prvkem představení je pak zajisté postava Štefana Nyáryho, v níž se představil Jan Kadlec. Tato postava chvílemi připomíná prince Krásného z pohádky Byl jednou jeden král. Jan Kadlec svými kreacemi dokázal alespoň trochu odlehčit těžké a dramatické téma.
Celá scéna i kostýmy byly laděny do šedivé barvy (jak jsem již zmínila u osmero zavražděných dívek). Přesto se sem tam ukázaly tóny hlavně červené, modré, zelené a černé. Zajímavé bylo i podání kostýmů. V horních partiích těla (paže) se kostým jakoby rozdvojoval. Jedna paže byla oděna honosně (tak, jak vypadal vlastně celý kostým), druhá pak byla potažena šedivým silonovým rukávem (u žen) nebo zůstala bez rukávu (u mužů). Právě tento nevšední prvek dokázal připoutat větší pozornost ke sledování kostýmů.
A nejen tento prvek. Celé představení Čachtická paní upoutá pozornost snad každého. Tento nevšední počin si jistě získá srdce diváků a udrží se na výslunní velmi dlouho. Dalo by se říci, že po shlédnutí mnoho diváků neví, zda má tleskat, pískat, nebo jen pouze sedět. Snad je to díky tak úspěšnému převedení na divadelní prkna nebo tak reálně vyjádřenému zoufalství, děsu a hrůzy. Zkrátka divadelní Čachtickou paní by si neměl nechat nikdo ujít.


Marcela Vodrážková