Kafíčko s DJ OLIVAZEM aneb Všechno, co jste chtěli vědět o DJingu a báli jste se na to zeptat

DJ Olivaz (vl. jm. Tibor Jaško) přebývá v malém městečku Počátky na Vysočině. Již 9 let se ve volném čase věnuje DJingu. Zpočátku hrával techno a house. V posledních letech od něj uslyšíte především jungle, ragae-jungle či drum&bass. Tyto rytmy se také ozývají každou první sobotu v měsíci na akcích s názvem Brakk, které pořáda v Počátkách v Musicbaru U Karásků. Troufám si s přehledem říci, že minimálně na Vysočině patří mezi nejoblíbenější DJ's. Rozhodla jsem se ho tedy trochu vyzpovídat.

I.F.:Jak to všechno začalo?
Olivaz: Můj starší brácha hrával na diskotékách. Jednoho krásného dne mi koupil gramofony, no a už je to 9 let, co „mastim“. Před tim jsem hrál na cédéčkách.

I.F.: Jak se míchá na cédéčkách?
Olivaz: Dneska už jsou takový stroje, že to můžeš popohánět, točit a má to ve finále stejný efekty jako gramofony. Můžeš i scratchovat, všechno.

I.F.: Ty si říkáš Olivaz. Slyšela jsem ale, že dřív to bylo jinak.
Olivaz: No, to bylo, ale to se nedalo skoro ani vyslovit.

I.F.: Jak to tedy bylo?
Olivaz: Attomic Killer – atomovej zabiják

I.F.: Jak jsi na to přišel?
Olivaz: No, to jsem jel na Killah tunes-na zabijáckou produkci, takže asi tak nějak aby to k tomu bylo, víš.

I.F.: A proč jsi se pak přejmenoval na Olivaz?
Olivaz: Bylo to takový zdlouhavý a zbytečný. Když ti někdo řekne Attomic Killer, než to vůbec vysloví…tak je lepší Olivaz.

I.F.: Jak jsi přišel zrovna na tohle jméno?
Olivaz: No, asi tak, že ta oliva je takovej bonbónek. Jako třeba k Martini. Prostě taková jahůdka nebo třešnička na dortu, taky, víš. Timhle směrem je to myšlený: Oliva-Olivaz.

I.F.: No dobře. Teď bych od tebe ale chtěla tak trochu vysvětlit, co je to vlastně jungle, jak se liší od jiných, třeba podobných hudebních stylů, s čím se dá nebo naopak nedá kombinovat…
Olivaz: Jungle pochází z Anglie. Je to zlomenina. No a každý víme, co je to zlomenina. Jungle má o něco vyšší rychlost než třeba techno, house. Do junglu se dá míchat třeba raggae, ale naopak se do něj nedá míchat techno, house, brake a takovýhle věci.
Dneska už je jungle ale úplně jinde. Hrajou se hodně takový hard-core-tech-stepový věci, často až do monotóna. Já mám radši takový pestřejší věci, který jsou juchuchu jachacha…
Starší podoba junglu je pomalejší. Dneska už je to často taky pomalejší. Hodně jede třeba hard-step nebo back-step nebo drum & bass, což je skoro to samý, akorát je tam kladen důraz na basovou linku. Potom například v kombinaci s raggae je to raggae-jungle. Dá se s tim hodně experimentovat.
Já mám rád pestrý věci, na který se lidi baví. Nebo lidi baví, nikdy jsem svým způsobem nehrál co lidi baví…lidi to baví, ale vždycky jsem hrál to, co já chci hrát a co mě se libí a díky tomu, co mě se líbí se to sešlo, že se to líbí i dalším X lidem.
Takže jsem vždycky hrál to, co chci já a ne to, co by bylo hitem nebo co by letělo.
Hlavně na začátku tady třeba nebyl nikdo, nebo před těma devíti lety tady na Vysočině nebyl nikdo, kdo poslouchal jungle. Buď se jelo techno a fet nebo house. Minimum hip hopu a jungle nebyl nikde. Jungle tu začíná tak rokem 2001, kdy začalo pár lidí projevovat zájem o tohle. Samozřejmě v Praze a ve „vyspělejších“ městech to frčelo dřív, to je jasný.

I.F.: Kde ty jsi začínal hrát a kde jsi hrál úplně poprvé?
Olivaz: Já jsem na začátku hrál techno nebo house na diskotékách.

I.F.: Takže jsi nezačínal na junglu?
Olivaz: Ono ani nebylo kde, protože by tě nikdo neposlouchal a hlavně mě to ani nikdo samozřejmě nenechal zahrát. Známí vedle ze Žirovnice dělali techno akce (Techspace, pozn.red.), tak tam jsem měl příležitost si zahrát „něco“, abych si zahrál. To byl myslim rok 2000.

I.F.: Co lidi, kolik jich na tebe ze začátku chodilo, protože teď na tebe chodí poměrně dost lidí. Jak to postupovalo?
Olivaz: No, jak to postupovalo…jak jsem hrál, co se mi líbilo, tak se to líbilo i nějakejm lidem. No a třeba moje první akce, kterou jsem dělal. To bylo na Volmanci (rekreační osada
v Počátkách na Vysočině, pozn. red.), zhruba tak rok 2000-2001, tak tam bylo 200 lidí. V tý době. Když jsem dělal akci, tak jsem měl vždycky minimálně 150 lidí, takže se mi v pohodě zaplatili náklady, který jsem měl na plakáty, nebo jako už tady, vyhazovači…Když přijedou nějaký DJ's tak jim taky zaplatíš cesťák…

I.F.: Co vlastně hraješ na akci, skládáš taky vlastní hudbu, kterou bys hrál?
Olivaz: Taky něco skládám, ale na to není čas, viď. Furt mě živí práce a tohle je jenom koníček. Ale něco skládám, něco už mám. Mám i nějaký svoje tracky, ale zase by to chtělo namasterovat a to v pořádnym studiu stojí hrozný peníze.

I.F.: Když skládáš ty svoje věci, odkud na ně bereš zvuky?
Olivaz: To si buď vezmeš sample nebo si sama něco natočíš nebo nablekotáš, přeženeš to přes nějakej ekvalizér. Jsou tam různý funkce, který zkreslujou zvuky, roztahujou, můžeš si to nastříhat…je toho moc. Dneska jsou takový programy, že můžeš do toho zapojit i živej nástroj, cokoli.
Je to asi 4 roky zpátky, kdy jsem hrával s bubeníkem z Čerstvého vzduchu, kterej hraje vlastně živej drum&bass na bicí. S tim bych chtěl v budoucnu dát ještě něco dohromady. Naposledy jsem s nim hrál asi před rokem ve Sklepě (club v Pelhřimově, pozn. red.), ale oni začali hrát takovej future funk, takovej trochu brake-beatovej, ale to už není tak živý. Kromě bubeníka jsem pak hrál ještě se saxofonistou a ještě s harmonikou.

I.F.: A co zpěv?
Olivaz: Už jsem spolupracoval s řadou MC's. Například MC Špína z Hypnotix nebo MC NU.C ze Sky-line. MC musí bejt, ale, když už, fakt dobrej, protože jinak tě to ruší. Když třeba nějak blbě blekotá nebo blekotá kraviny nebo se opakuje. Mně osobně nejvíc trapný přijde, když ještě vykřikuje tvoje jméno. To se mi stalo, že jeden jenom takhle vykřikoval, a já na sebe nepotřebuju nějak extrémě poukazovat.


I.F.: Kde všude jsi vlastně hrál?
Olivaz: Všude. Hodně fesťáky. Zpětně třeba na Zámostí v Třebíči-hodně známej fesťák. Proti proudu v Moravskejch Budějovicích, na Temelíně, co byl fesťák nebo Helfemburg, co byl na hradě…z těch větších open-air. Potom Turbulence, co byla na Jitce (club v Jindřichově Hradci, pozn. red.), nebo co dělali tady Techspace, až po různý, třeba v Táboře v garážích, jak byly dole otevřený, tak tam byl Jungle-fruit, to už je tak 4 roky. Znojmo-Gogo, hodně Brno, Praha-Matrix…no všude možně.
Teď už je to míň, nemám tolik času, ale bylo období 2-3 roky, kdy jsem frčel každej tejden, pátek, sobota jsem někde byl, až jsem toho měl kolikrát až dost, když se to sešlo.

I.F.: Neplánuješ tedy seknout s normální prací a živit se uměním?
Olivaz: Ne ne ne… to bych musel mít nejdřív vyděláno, abych měl sichr a rozjel to a čekal až se někdo chytne  Ne, furt to beru jako koníček. Já nevim, no…oni ty rádoby pražský hvězdy, který si berou za vystoupení třeba 10 000 stejně nic většího nepředvedou.
To mě právě pobavilo. Když jsem hrál nedávno v Budějicích na Aphrodite, což je vlastně jungle promotér, má hodně svejch věcí. Kluci ho dost hrajou. Já od něj žádnou desku nemám, mě moc jeho věci neberou a podle mě ani nic moc velkýho nepředved. Komický na tom je, že kluky stál asi 60 000. Pak jsem si tam přišel já a říkám, jestli dostanu něco na cesťák…tak jsem dostal „pjéťo“…tak co, no…jak řikám, nedělám to pro peníze, ale je to trochu ironický. Pepík, kterej hrál o 2 hodiny dřív dostal „pjéťo“ a Pepík, kterej po něm, dostal 60 000. Tak jenom, aby sis udělala obrázek  Můj honorář, kamkoli mě pozvali, nebyl větší než 1000 Kč. Prostě cesťák. Já jsem ani nikdy nechtěl víc. Dělám to prostě proto, že mě to baví.
Na druhou stranu si vem, že mě deska stojí třeba 300 Kč. No, a vem si to, že já za ty 2 hodiny, co hraju třeba tady, tak pustim minimálně 20 skladeb, takže, když to takhle propočítáš, jsou to pěkný prachy.

I.F.: Ty jsi žádný desky nepodědil?
Olivaz: Ne ne, já když jsem dostal gramofony, tak jsem si koupil 2 desky za 10 Kč, protože jsem na víc neměl. Ty jsem si míchal a nahrával furt dokola, asi 2 měsíce. Už jsem byl z toho hotovej, už mě to nebavilo, už jsem se chtěl na to vykašlat, ale jiný desky jsem neměl. Vlastně jsem podědil 3 desky, ale jsou hrozně komerční, ale hrozně.

I.F.: No, a jak to máš třeba s českými DJ's, baví tě někdo?
Olivaz: No, celkově asi…no…nikdo mě třikrát nevzrušuje. Ale jak jsem byl teď v těch Budějovicích, bylo tam nějaký seskupení a tam byl dobrej MC. DJ's teda nic velkýho, ale ten MC…střídal hodně hlasy…hodně raggae-jungle až takový hrubý…tak ten byl dobrej.

I.F.: Takže nějaký vzory, třeba i ze zahraničí nepřichází v úvahu?
Olivaz: Nene…já jsem sám vzor a sám jsem ojedinělej, takže není třeba někoho napodobovat. Respekt všem, ale nikdo se nevzrušuje nade mnou, takže já se nevzrušuju nad nima. Ono každej k druhýmu vzhlíží spíš jako ke konkurenci.

I.F.: A máš alespoň nějaký oblíbený desky?
Olivaz: No, asi ty, který chtěji všichni slyšet 

I.F.: Jak se připravuješ na akci, máš nervy?
Olivaz: No, hlavní je si vzít desky. Jednou se mi stalo, že jsem nechal doma desky. Hodinu přd tim, než jsem měl hrát, tak jsem vzal ROH z kulturáku a jel jsem asi 60 km domu pro desky. Přijel jsem asi o hodinu a půl později než jsem měl hrát. Už tam bylo o polovinu míň lidí…no…tak jsem to tam zapojil všechno…a bylo dobře.

I.F.: No a co ty nervy?
Olivaz: Ne, už ne.

I.F.: A byly?
Olivaz: No, tak to víš, že byly. Nejvíc nervy dostaneš, když ti třeba padnou brambory.

I.F.: Co to znamená, když ti takhle padaj brambory?
Olivaz: No, když ti padaj brambory do sklepa a mlátěj se zleva, zprava.
Takže když se ti prolínaj 2 desky a najednou ta jedna změní rychlost a ty to nereguluješ, tak se to začne kopat. Je z toho velkej guláš a to tě rozladí. Ani se ti nechce tančit, protože nevíš, jestli máš tančit na tamdleto nebo na tamto…není to zkrátka plynulý…tak to jsou brambory. A když máš ty brambory tak to je právě ta ostuda. Tohle se může stát, když kolem tebe někdo skáče, leze ti tam, skočí ti přenoska a už jsou tu brambory.

I.F.: Na akcích hrají všichni DJ's na jedněch gramofonech. Stalo se někdy, že by například nějakej začínající DJ gramofony poškodil nebo dokonce zničil?
Olivaz: Buď zlomili jehlu nebo taky jeden exemplář urval korekci na mixáku. Pořadatel se s tim samozřejmě musí vypořádat a dělat rychle, aby to napravil, takže je dobrý mít jako pořadatel aspoň náhradní jehlu.

I.F.: Máš nějakou nejoblíbenější desku?
Olivaz: Všechny jsou oblíbený. V každý něco slyšim. Mám minimum desek, který mě už dneska neberou až tak jako dřív. Je toho hodně. Hlavně mám rád desky, který jsou minimálně komerční. Takový ty věci, co by měly utvářet styl nebo další budoucnost junglu, tak to ne. Já mám rád třeba White labely nebo desky, který jsou nepopsaný. Takovejch desek je málo a máš menší šanci, že když přijedeš někam na akci, tak někdo bude hrát stejný desky jako ty. Máš zkrátka pořád ty lidi čim překvapit, prostě máš co zahrát, abys je pobavila.

I.F.: Kde tedy kupuješ desky?
Olivaz: Všude. Nekupuju desky od jednoho zdroje. Někdy si dojdu do krámu do Prahy. Nechávám si posílat desky z Anglie, nebo jedu do Vídně, nebo v Brně…prostě to střídám.

I.F.: Podle čeho vybíráš DJ's na tvoje akce?
Olivaz: Tak, většinou jsou to lidi, který už maj něco odehráno, až na jednu výjimku. Jsou to zpravidla známý. Když hraješ 9 let, tak už ty kontakty máš. Navíc jsou to kluci jako já, co zahrajou za cesťák a přitom zahrajou to samý co jakákoli hvězda.
Ono potom ty, co maj velký honoráře, tak dostávaj ještě zdarma od labelů promo-desky, který jim automaticky zasílaj. To je takovej cyklus, víš. Jako že hvězda tady…plácnu…třeba jakoby kdysi Koogi je hvězda junglová v Čechách. No a z něho by, …jak jsi říkala, že někdo má nějakej příklad z někoho…takže nějakej Pepík, zase mladej, má přiklad z Koogiho. No a co udělá promotér z Anglie, aby prodal svoje desky? Dá je nejlepším DJ's v tom státě – u nás Koogimu, zadarmo promo-desku. No a on jí pouští třeba první dva měsíce…jako že na to bere lidi, je z toho hitovka a pak přijdou další Pepíci a ty to pošlou do oběhu. Daj na to krásný obaly – jakoby z ciziny…No, je to prostě kolotoč. Zazobaný DJ's, co berou velký honoráře, ještě dostanou zdarma desky, aby dělali reklamu labelům z ciziny a aby zase tam je slyšeli ostatní a aby zase další DJ, kterej to slyší si řek: „No, to je super, to musim mít!“ Je to třeba Roni Size – tak běží do obchodu a koupí si novýho Roniho Size. No a o tom to takhle je. Tkže minimum takovýchhle hitovek si kupuju.

I.F.: Na jak dlouho dopředu máš domluvený akce?
Olivaz: No, dřív to bylo hodně, ale teď tak měsíc.

I.F.: A kdo ti třeba zavolá, jsou to většinou známý, nebo i úplně cizí lidi?
Olivaz: Většinou známý. Víš co. Já nechci být komerční a je to tak, že čím víc jsi známej, tím víc jsi komerční. Já jsem samozřejmě rád, když se lidem líbí, co hraju, ale třeba nemám žádný svoje stránky, žádnou propagaci. Dokonce ani nejsem nikde zaregistrovanej, jako jsou většinou třeba na drum&base.cz. Jsem prostě underground 
Ale po těch letech, co hraju…no vidíš to sama, když přijdeš sem…A tak to zatím dycky bylo. Nikdy jsem nepotřeboval někam se cpát, nějaký čísla nebo tak.

I.F.: Četla jsem nějaké recenze na tvoje věci v poměrně prestižních hudebních časopisech. Všude tě chválili, co tomu říkáš?
Olivaz: Tak hlavně, oni dělaj o muzice, takže tě to potěší, že jo. Než aby ti nějakej lajk řekl…tak taky to potěší, ale přece jenom…když někdo, kdo dělá do muziky řekne, že to máš propracovaný a že to má děj nebo cokoli…prostě to potěší. Hlavně ví, co ty tam děláš. Různý názvy, jako že třeba stop-time nebo takhle. Lajkovi třeba přijde, že dvě věci se prolínaj nebo takhle, ale kdybys mě nepozorovala, tak ti ani nepřijde, že něco dělám. To je právě o tom, že posluchač by měl plynule na něco přejít, aniž by ho něco rozrušilo.

I.F.: Na závěr mi ještě prozraď pár termínů, který souvisí s DJingem.
Olivaz: korekce = to jsou na mixákiu ty čudlíky, co jsou basy, středy, výšky – normální třípásmový.
Fader (crossfader) = potenciometr mezi kanály. To znamená, že máš dvě linky – levej gramofon a pravej gramofon. Ty, abys to dala dohromady, tak musíš mít ten potenciometr uprostřed, aby se ti prolínaly ty dvě desky. Když chceš,
aby ti hrál jenom levej gramofon, tak si to dáš doleva, když chceš, aby pravej, tak doprava. No a když chceš oba, tak ho máš uprostřed.
Slipmat = vložka, myslim neoprenová pod desky, co máš tác, na kterym se točí deska, tak tam budeš mít slipmat, aby ti to klouzalo a abys neškrábala desky o ten tác zespoda.
Pak máš profesionální jehly.
Cinche (někdo tomu říká i činče) = vývod, kabel na levou a pravou stranu. Když potřebuješ zapojit gramofon do mixáku, aby ti hrály obě dvě strany – levá, pravá – v reprákách.
Gramofony taky musíš uzemnit, abys měla kvalitní zvuk a aby neprobíjely.

Zvukové ochutnávky:
1234